Maska démona
La Maschera del Demonio
Itálie, 1960, 87 minut
Režie: Mario Bava
Scénář: Ennio De Concini, Mario Serandrei a Marcello Coscia podle povídky Vij od Nikolaje Gogola
Hrají:
Barbara Steel (Katja Vajda/Princezna Asa Vajda)
John Richardson (Dr. Andre Gorobec)
Andrea Checchi (Dr. Thomas Kruvajan)
Arturo Dominici (Igor Javutič)
O svém hororovém umění nás už přesvědčili Němci, Švédové, Američani, Britové, Francouzi, a tak se konečně dostáváme i k Italům, kteří jsou ve druhé dekádě 20. století známi především díky dvěma druhům filmů – spaghetti westernům a právě hororům. I když nutno říci, že „Maska démona“ úplně nezapadá do představy o tom, co je to italský horor. Lidé si většinou představí zombie horory, kde je maximálně kladen důraz na gore a sadismus, minimálně na příběh, případně kanibalistické horory, které právě Itálie proslavila. Asi v tomhle směru mají menší zábrany než jiné národy.
„Maska démona“, jak se film uváděl na festivalech v České republice, je filmem, který naznačuje, jakým směrem se italské horory vydají, ale především se jedná o film, který nechce pouze šokovat, předestírá nám i poměrně zajímavý příběh.
„La Maschera del Demonio“ vychází z klasického příběhu Nikolaje Vasilijeviče Gogola, který nazval „Vij“ a s nímž se nesetkáme naposledy. „Vij“ je upírskou legendou s trochu jiného pohledu. Nemáme zde špičáky, nemáme problémy se sluncem, ale upír je nemrtvým, který se snaží za každou cenu vrátit zpět do světa. Neshledáme se s „dětmi noci“, ale spíše s démonickými bytostmi, jejichž povaha je dána na základě pověstí a legend, které se tradovaly, než na základě díla Brama Stokera a dalších. Proto zjišťujeme, že jediné, co na upíra, démona nebo jak ho budeme nazývat, funguje, je kříž a hrot zabodnutý okem do mozku, případně upálení.
Prostředí příběhu je velmi příjemné, až pohádkové, což dává filmu naprosto jiný ráz než ostatním podobným filmům. A to i proto, že se Italové drželi černobílého provedení. Přesto je zde patrná inspirace studiem Hammer a jeho filmy, i když Bava prezentuje příběh odlišný. Ještě dál dotahuje naturalismus až sadismus, se kterými jsou zabírány některé aktivity, které ve filmu probíhají, ale zároveň se snaží o kritiku.
Středem tohoto filmu je jednoznačně postava, respektive dvě ženské postavy, které ztvárnila krásná Barbara Steel, nikoli tedy Italka, ale Britka, žena, která herecky stanula i po boku Vincenta Price. Barbara je uvěřitelná jako nevinná dívka, stejně jako ďábelská čarodějnice a právě ona poukazuje na to, co se církev tolik snažila ze světa vymazat – rozdíl mezi poslušnou, tichou ženou, která posluhuje svému manželovi, a ženou, která sama disponuje rozumem, dokáže myslet a případně i spřádat intriky – podle církevního pohledu je druhá jmenovaná čarodějnicí.
Příběh se drží klasické linie monster hororů, kdy postavy přijíždějí na tajemné místo, kde se uvolní zlo, následuje snaha zlo najít a nakonec i potrestat, k čemuž v tomto filmu dochází, a to happy endem, který byl i pro mě poměrně snesitelný, především proto, že obsahoval nádherný střih mezi líbající se dvojicí a čarodějnicí hořící na hranici.
Film je velmi expresionistický a dokazuje to už od počátku, kdy sledujeme, jak je čarodějnici na obličej přibíjena maska smrti. Bava se vůbec neštítil odpudivým záběrů, což se potvrdilo i ke konci, kde nás nechal nahlédnout na odhalená žebra princezny Asy. Osobně si myslím, že podobné záběry k hororu prostě patří a jen ukazují, jak hnusný svět může být. Zde mi rozhodně nepřijdou samoúčelné, mají své místo i svůj smysl. I proto například odsuzuji film Hostel, který se pouze snažil předvést co největší dávku násilí, kde smysl v podstatě neexistuje. Určitě ne pak v případě „Hostelu 2“.
Proč film zařadit mezi 101 nejlepších hororů všech dob:
Mario Bava ukázal, jak dokáže pracovat s hororem, který v zemi neměl vůbec žádnou tradici, stejně tak ukázal, jak skvěle umí pracovat s kamerou a že ví, jaké záběry pro film vybrat, aby jeho vyznění bylo dostatečně děsivé a šokující.
Proč film nezařadit mezi 101 nejlepších hororů všech dob:
V dnešní době není film ničím úplně překvapivým, pro dnešního diváka je jen dalším upírským hororem. Ale právě Bavova kamera je něčím novátorským a ukazuje, že i ve stínu Hitchcocka a filmů podobných tvorbě tohoto mága, lze natočit snímek odlišný, a přesto skvělý.
