Invaze lupičů těl
Invasion of the Body Snatchers
USA, 1956, 80 minut
Režie: Don Siegel
Scénář: Daniel Mainwaring a Richard Collins podle časopisového seriálu Jacka Finneyho
Hrají:
Kevin McCarthy (Dr. Miles J. Bennell)
Dana Wynter (Becky Driscoll)
Larry Gates (Dr. Dan Kauffman)
King Donovan (Jack Belicec)
Don Siegel je mužem, který z Clinta Eastwooda udělal „Drsného Harryho“ a naplánoval jeho „Útěk z Alcatrazu“. Ale ještě před tím, než se dal dohromady s jednou z největších hereckých a režisérských legend, natočil Don Siegel jiný již klasický film „Invaze lupičů těl“. Jedná se o jeden z nejlepších snímků 50. let, a to především proto, že dokázal dokonale zachytit to, co bylo v myslích všech Američanů zhruba od roku 1945 až do roku 1991 – paranoia. A co si budeme namlouvat, někteří Američané se nespokojili s rozpadem SSSR a pořád žijí ve strachu. Studená válka udělala s lidmi neskutečné divy.
„Invaze lupičů těl“ se zaměřuje na strach, který je v nás hluboko zakořeněn. Co když něco, co je pro nás naprosto přirozené, není tím, čím se zdá? Co když lidé, které dobře známé, nejsou těmi, za jaké se vydávají? Ano, nabízí se paralela s tím, co když je soused ruský špión, ale jde o obecnější pojetí – co když můj přítel je ve skutečnosti můj největší nepřítel? Tohle je kouzlo filmu, které přetrvalo více jak 50 let a přetrvá ještě déle. Paranoia přežije všechno. Jak máme vědět, že to, co vnímáme jako přirozené, není jen nějaký konstrukt? V době, kdy nás neustále sledují družice na orbitě, je „Invaze lupičů těl“ stále stejně znepokojivá.
Film vypráví o doktorovi Bennellovi, který se na první pohled zbláznil. Ale jak nám jeho vyprávění odhaluje, možná vůbec není šílený. Možná je jenom obětí neskutečně rozsáhlého spiknutí, které k nám přišlo z vesmíru. Anebo z jiného místa. Na tom tak nezáleží. Doktor spolu s krásnou Becky Driscoll odhalují, že lidé z města přestávají být těmi, za které se vydávají. Nejprve je postup pomalý, jedná se o jedince, ale „nákaza“ se šíří rychle. Kdo je ještě normální člověk? Kdo je pořád ještě tím, kým se zdá být? Není to jisté, není to možné odlišit. Paranoia se stupňuje.
Snímku velice pomáhá skutečnost, že má look klasických filmů 50. let a je černobílý. Nevím, jestli to byl záměr, nebo jenom nedostatek finančních prostředků, ale bez barev ten film funguje prostě skvěle. „Invaze lupičů těl“ je sice trochu přehrávaní, na první pohled se jedná o klasické béčko, chloubu 50. let. Nechybí samozřejmě ani „The End“ na úplném konci, a to i přesto, že film vlastně vůbec nekončí, ale může dál pokračovat, může se dál odvíjet. Hrozba totiž nezmizela, ale je neustále mezi námi.
„Invaze lupičů těl“ zaujme. Není příliš akční, je pomalá, pozvolná, ale vkrádá se podobně, jako se vkrádá paranoia do našich myslí. Film je prapředkem takových snímků, jakými jsou „Matrix“ a samozřejmě i dva remaky Invaze zlodějů těl z roku 1978 a „Invaze“ z roku 2007. První film je však výtečný a i s jednoduchým pojetím, bez jakýchkoli efektů, dokázal vytvořit atmosféru, kterou se takové „Invazi“ nepodařilo dosáhnout, a to s mnohem větším rozpočtem.
Hodnocení: 70%
