Junji Itô: Collection
Japonsko, 2018, 12x24 minut
Režie: Terri Doty, Shinobu Tagashira
Scénář: Junji Itô
Junji Itô není autorem jen delších komiksových novel nebo grafických románů, ale, jak ukázala i některá česká vydání jeho prací, včetně naposled vydané sbírky krátkých příběhů, vytváří i úderné povídky. Neméně uchvacující a děsivě mrazivé, dodejme. A pokud vás jeho povídková sbírka „Balónky oběšenců a další hororové příběhy“ (česky 2019) zaujala, můžete srovnávat dvě různá zpracování. Seriál totiž obsahuje prakticky všechny příběhy z knihy – rozpohybované a v barvě.
Ač má seriál „jen“ 12 dílů (imdb uvádí dokonce 14) dostane se nám dvojnásobného počtu příběhů, neboť každý díl obsahuje dva příběhy s různou stopáží. Někdy si příběhy časový prostor dělí rovným dílem, většinou však jeden zabírá více místa a druhý je jen jakousi rychlou, krátkou, ale nejednou o to údernější groteskou, prudkým šlehnutím atmosféry s důrazností. Např. hned první příběh prvního dílů trvá snad 20 minut, druhý bezmála pouhé čtyři minuty.
Onen první příběh nás seznamuje se Sôichim, zbabělým studentem s velikášským komplexem, který se zabývá černou magií a žvýkáním hřebíků. Je to opravdu odpudivá – vzhledově i pocitově, vnitřně i vnějškově – postava, která si však dokáže získat sympatie. Druhý pak v krátkosti představí osudy rodiny, jejichž dcera se začne proměňovat v panenku. A oni se, na rozdíl od ostatních rodičů, rozhodnou svou „panenku“ nepohřbít. Což se brzy ukáže jako chyba.
Zprarchantělý Sôichi se mihne hned několika díly, v jednom z nich se setká i s Itôovou takřka ikonickou Modelkou, a připraví svým vrstevníkům a spolužákům nejednu temnou, mrazivou, ale v konečném vyznění groteskně zábavnou chvilku. Např. když začne učitele a lidi kolem sebe nahrazovat pohyblivými látkovými figurínami.
Bizarní komičnost, někdy černá, jindy ironická, je ostatně patrná ve více příbězích. Bizarně alegorickým kouskem je povídka o tajemném lahodném nektaru, po němž lidi vybuchují. Ironicky zábavným je příběh o cirkusu, který vede samotný démon a neštěstí v něm bydlí jako doma. Zápletky však obsáhnou i sociální kritiku, jako v příběhu o ztrátě soukromí a nutkání lidí neustále někoho šmírovat a sledovat. Věnují se popkultuře – již zmíněný příběh o Modelce, jejímž fotkám podlehne hlavní hrdina příběhu, nebo příběh o singlu, jehož melodie nelze dostat z uší a povzbuzuje nutkavý pocit k jeho vlastnění. Neobyčejné příběhy věnuje Itô pověrám a tradicím, ať už jde o posílání mrtvých po řece nebo víru lidí ve věštění na křižovatkách, kdy vám tajemný muž, na něhož na křižovatce v mlze natrefíte, odhalí váš osud. Rodině se věnují příběhy o kolektivní rodové paměti a vzpomínkách, dívce, která má problémy s mluvením a místo jazyka má obrovského hlemýždě, o návštěvě v domě loutkáře, kde se všichni stylizovali do loutek a jsou voděni na špagátech, o ženě, která se přivdá do podivné konzervativní rodiny, jež umí upřenou soustředěností vyvolat zpět obrazy svých mrtvých příbuzných anebo temně romantický příběh o strašácích na hrobech. Tajemnu, magii a mystériím se věnují povídky o bráně do jiného světa, kterou objeví ve svém pokoji jistý student, o muži, kterému se zdají čím dál delší sny a brzy přestává rozlišovat mezi snem a bděním, o tajemné nefritové řezbě a děsivých otvorech v kůži či ženě z okna naproti, která každý večer k sobě láká mladého chlapce.
Za nejnechutnější však lze považovat příběh o rodině, která vede malou restauraci a jejich vzájmenými vztahy začne prolínat všudypřítomný tuk. To je prostě ekl nehorázný. V tom pozitivním smyslu, samozřejmě.
Za negativní stránky by se daly považovat dvě věci. Obě mohou mít v podstatě čistě subjektivní konotace. První z nich je, že některé autorovy příběhy jako by postrádaly pointu, nějaké výraznější vyvrcholení, dějí se jen kvůli samotnému ději či konkrétním scénám a událostem v nich. Druhé, poněkud výraznější negativum, se pojí se samotnou formou, respektive zpracováním seriálu. Seriál totiž ukazuje, že rozpohybované (byť minimálně, samotný seriál je poměrně statický) a kolorované výjevy Junji Itôa ztrácejí na atmosféře, hloubce a bezvýchodnosti. Černobílé komiksové provedení je nedílnou součástí působivosti autorova díla, jakoby s ním prolínalo a tvořilo jeden ze základních stavebních kamenů.
I přesto však mají autorovy příběhy své nezanedbatelné a působivé kouzlo i v tomto zpracování.
Tak pozor, až na ulici potkáte kluka, co žvýká hřebíky…
