Klub hrůzy
Club Dread
USA, 2004, 104 minut
Režie: Jay Chandrasekhar
Scénář: Paul Soter
Hrají:
Bill Paxton (Coconut Pete)
Brittany Daniel (Jenny)
Kevin Hefferman (Lars)
Jordan Ladd (Penelope)
Kdesi na kostarickém pobřeží existuje ostrov štěstí. Sem se sjíždí návštěvníci mladí tělem i duchem, aby si prožili naprostý a totální relax. Sex, drogy, orgie, tanec, litry chlastu. Všechno přístupné a všechno dovoleno. Ostrov patří vyžilému muzikantovi (ve skvělém podání Billa Paxtona) a on i jeho zaměstnanci se nebrání ničemu, co působí radost a štěstí. Včetně souložení s návštěvníky. Brzy však začne někdo osazenstvo ostrova radikálně a nápaditě eliminovat. Rychle se ukáže, že návštěvníci jsou v bezpečí, vrah jde jen po zaměstnancích, po kterých požaduje, aby se chovali slušně a pilně se věnovali své práci. Zaměstnancům to však nedá a začnou vraha hledat. Ale zatímco návštěvníci dál chlastají, užívají drogy a souloží, aniž by si něčeho všimli, zaměstnanci jsou dále masakrováni. Kdo je vrahem? A proč vlastně zabíjí?
„Klub hrůzy“ začíná jako ryze komediální slasher. Již během několika minut však začne vystrkovat parodické růžky. Ať již obecně, zapojováním humoru (a překvapivě funkčního) do klasických hororových scén a postupů nebo přímou citací a parodování konkrétních scén (např. klasickou postelovou scénu se sekáčkem na led ze „Základního instinktu“).
Názvem, ne moc velkou propagací, obecnou neznalostí filmu a samotným rozjezdem, plným polonahých sexuchtivých mladých lidí na exotickém ostrově film na první pohled vypadá jako slabý a nefunkční komediální pokus o horor. Ale ono to nakonec přeci jen funguje. Humor nejednou mile zaútočí na bránice, mordy jsou nápadité a nechybí při nich krev, holky jsou hezké a nestydí se, vrah se nijak nenudí a jeho body count poměrně narůstá. Atmosféra hezky lavíruje mezi komičností (naprosto skvělá scéna se skutečnou živou 4D alegorickou verzí Pacmana) a příjemnými stopami atmosférického napětí.
Herecký výběr je poplatný postavám a situacím, do nichž se dostávají. Ať už jde o buclatého duchovního ninja maséra, prznitele koz, věčně sjetého majitele podniku nebo zamilovaného dreadaře. Kromě Billa Paxtona, který si svou ulítlou roli klasicky užívá, v paměti uvízne tvář a vysportované tělo Brittany Daniel, kterou si můžete pamatovat z komedií bratří Wayansů.
Ono se to prostě nezdá, ale nakonec se záměr tvůrců docela povedl. Přenesli Crystal Lake do Karibiku (anebo Pacifiku, záleží, na kterém pobřeží Kostariky se děj odehrává) a vtiskli klasickému slasher stylu komediálnost (na rozdíl od některých slasher epigonů chtěnou) se silnými parodickými prvky. Humor pobaví, triky potěší, vraždy zaujmou.
Víkendová nočně pozdní oddechovka jako vyšitá. A ruku na srdce, dáme-li stranou onoho vraha, děj se odehrává na místě, kam by mnozí z nás jistě rádi zajeli oddechnout si. Tohle je hodně silný námět na dovolenou.
