Komnata hrůzy
Vydavala: Obchodní společnost Allan, 1991, 122 stran
Komnata hrůzy se nejen kresbou na obálce, ale i doslovným označením hlásí k hororovému žánru. Během její četby však vyjde najevo, že to s tím hororem nebude tak (krvavě) růžové, jak by se mohlo zdát. Takřka větší část povídek operuje spíše s mysteriózním thrillerem či přesněji řečeno detektivním žánrem.
Například hned druhá povídka „Přebytečný prst“ (Jacques Futrelle) se rozjíždí poměrně dobře a žánrově příjemně jistou paní, která přijde za chirurgem a chce, aby jí amputoval naprosto zdravý prst. Z povídky se však nakonec vyklube klasická a nefalšovaná čistá krimi povídka s důkladným polopatickým vysvětlením v závěru pro těch pár ojedinělých čtenářů, kterým to nedocvaklo již někde v půlce povídky. Jako specifická žánrová záležitost je to napsané zajímavě a docela dobře, ale proč se to objevilo v antologii hororových povídek, je opravdu (takřka detektivní) záhadou.
Stejně je na tom z kriminálního hlediska čistá a průzračná, proto lehce předvídatelná povídka „V jako vražda“ (Lawrence Treat).
Na podobném krimi principu sice stojí i některé další povídky, ale tu a tam se snaží po hororu alespoň zašilhat. Například ironicky škodolibým závěrem v povídce „Odborník na paměť“ (Henry Slesar) o titulním hrdinovi, kterého o pomoc požádá tajemný muž. Uložil si totiž cosi do skříňky na nádraží a nemůže si vzpomenout co a do jaké skříňky to dal a jaký má skříňka kód na otevření.
K napínavým tajemným příběhům, načichlým duchařinou, patří povídka „Emílie zmizela“ (Jack Ritchie) o muži, kterému se začne ozývat jeho manželka a jeho švagrová jej začne obviňovat z toho, že svou manželku zabil.
Velmi atmosférická je sklepní příhoda o jednom setkání starých známých a odpuštění všech hříchů „Tělo ve sklepě“ (Ernest F. Miller).
Syrovým thrillerem se silnou dávkou mrazivého hororu je povídka o zubaři, jemuž v ordinaci zemře pacient „Bolí to moc?“ (Cornell Woolrich).
Až úsměvně fantasticky hororový nádech nabírá poslední povídka „Nebe může počkat“ (C. B. Gilford) o muži, který se se strážcem nebeského ráje domluví, že se ještě na jeden den vrátí na zem, do posledního dne svého života, aby zjistil, kdo ho zavraždil.
Mezi povídky přímo se hlásící k hororovému žánru pak patří hned úvodní psychologické „Zlo v domě“ (Celia Fremlin) o věšteckých snech a vnitřním uvědomění. Hlavní hrdinku této ryze průměrné povídky sužují podivné sny, které v ní vzbuzují strach o její neteř, kterou po smrti sestry vychovávala. Když se nebezpečí přiblíží takřka na dosah, přichází děsivé uvědomění.
Mysteriózně tajemnou je i povídka „Zelený šátek“ (A. M. Burrage) o starém stavení, zeleném šátku a síle pověry, která dojde svého naplnění. V podstatě staromódní duchařský příběh, který vás dostane plíživou nejistotou a okázalým rozpovídáním, kdy to podstatné najednou vybafne zpoza rohu starého domu.
Tísnivě napínavým atmosférickým hororovým thrillerem s nepatrnou příměsí slasheru (alespoň na přelomu tisíciletí podle tohoto námětu stylový slasher natočit mohli) je povídka Paula Eidena „Příliš mnoho náhod“. Sledujeme v ní muže, který se vrací z pohřbu kamarádky své manželky a přemýšlí nad nešťastnými náhodami a vraždami, během nichž zemřelo již pět manželčiných kamarádek. Čisté mrazení, obcházející dokola čtenáře, který se hlouběji a hlouběji, společně s hlavním hrdinou, dostává do sevření pochybností a nejistoty. Jednoznačný klenot antologie.
Přes všechny možné žánrové výtky (ano, čtenář se občas může cítit zklamaný, když mu pod něčím servírují něco jiného) jde o obecně dobře napsané mysteriózní napínavé povídky, tu se slabší pointou, tu zbytečně brzy předvídatelné a prokouknutelné, přesto však jde o uspokojivé čtení.
