Královská hra
El Rey de la Montaña
Španělsko, 2007, 85 minut
Režie: Gonzalo López-Gallego
Scénář: Javier Gullón, Gonzalo López-Gallego
Hrají:
Leonardo Sbaraglia (Quim)
María Valverde (Bea)
Thomas Riordan (střelec)
Andrés Juste (střelec)
Quim jede za svojí bývalou přítelkyní. Na benzínce zažije rozpačité setkání s mladou Beou – rozdají si to na záchodcích, ona ho však okrade. Quim se ji snaží najít, ale v horách a lesích zabloudí. Když najednou něco otřese jeho autem, on zastaví a vystoupí, zjistí, že po něm někdo vystřelil. Na horizontu se objeví postava se psem, Quim je v rozpacích… Ne na dlouho, postava ho postřelí na noze. Začíná hon na život a na smrt, kdy je Quim hnanou zvěří na útěku před neznámým počtem střelců. Během útěku se setkává s Beou. Oba společně čelí nečekanému nebezpečí a vzájemně je spojuje jediné – snažit se přežít, a utíkat…
„Královská hra“ začne jako zajímavý a napínavý syrový thriller s hororovou atmosférou. Velice mě potěšilo, že patří k těm filmům, které se nezdržují s nějakými úvodními ciráty a obsáhlým představováním hlavních postav, ale prostě diváky a divačky hned hodí do vody.
Příběh se snaží být co nejvíce realistický. V podstatě jsme přímými svědky Quimova vnímání okolí. Víme a vidíme pouze to, co on. Příběh nám neukáže více. Nemáme jako diváci před ním žádný náskok. I proto se lze docela dobře vcítit do jeho situace. Náhodný sex na záchodcích potěší (koho by nepotěšil), první setkání Quima s Beou je nejen scénáristicky docela povedená scéna. Stejně tak počáteční objevení se střelců a rozvíjející se hon. Všechno toto vzrůstající chytlavé napětí a atmosféru podporují i ostatní aspekty – akční kamera, náležitá gradace a dávkování, poutavé prostředí takřka civilizací nedotčených španělských lesů a hor.
Mezi největší plusy tohoto pozitivního rozjezdu nepochybně patří jak dobře napsané hlavní postavy Quima a Bey (obzvláště u ní mě strašně těšilo, že se o ní v podstatě vůbec nic nedozvíme, prostě se v příběhu objeví, je v něm a tu a tam do něj zasáhne, veškeré zmínky o ní, které film poskytne, nejsou žádnou jasnou odpovědí, spíše jen dalšími otázkami – Kdo vůbec Bea je? Opravdu Quima okradla? Proč se na tom místě vlastně vůbec objevila?), tak jejich herecké ztvárnění. Leonardo Sbaraglia a María Valverde je zahráli perfektně, vytvořili z nich živé a reálné postavy.
Postupně však zajímavě rozjetý děj začíná být jaksi jednotvárný a ustrne na místě. Přestane gradovat. Někde od půlky už prostě jen čekáte, zda to bude mít nějakou (překvapivou?) pointu nebo zda alespoň dobro zvítězí nad zlem nebo opačně. Filmu jako by začínal docházet dech – věčné utíkání mezi stromy a skoro náhodně se objevující střelci (až by se mi chtělo říct všudybylové) neudrží pozornost věčně.
A pak najednou, bez jakéhokoliv varování, zazní pomyslná rána z milosti, která celý film srazí na kolena a zbaví ho posledních známek napětí a atmosféry, který do té doby měl. Tím je odhalení totožnosti střelců. Pro mě obrovské zklamání. Je to přesně ten bod, kdy mě film přestal zajímat a bavit a dokoukal jsem ho jen ze setrvačnosti. Nejen, že to celý film zatáhlo do zatuchlých bažin neoriginality, ale když už k tomu muselo dojít (a film, respektive jeho pointa na tom, naneštěstí dost stojí), nemuselo to být tak zbytečně moc brzy. Od tohoto okamžiku pak jde, k jeho vlastní škodě, pouze o čistý akční thriller. Možná trochu zaujme stále dobrá kamera, která po této změně často asociuje počítačovou akční střílečku (zajímavé záběry z pohledu střelce, kdy vidíte jen hlaveň pušky).
Toho veskrze neoriginálního a takřka až banálního závěru (včetně nadbytečné emotivní závěrečné onanie) je opravdu škoda. První půlka byla rozjetá docela dobře, jen díky ní nejdu s hodnocením níže.
