Krysí muž
Quella villa in fondo al parco
Itálie, 1988, 82 minut
Režie: Giuliano Carmineo
Scénář: Dardano Sacchetti a Elisa Briganti
Hrají:
David Warbeck (Fred Williams)
Janet Agren (Terry)
Eva Grimaldi (Marlis / Marilyn)
Luisa Menon (Peggy)
Italský horor má své různé subžánry, ale obecně se zaměřoval především na to, aby byl pěkně hnusný. Béčková produkce z Itálie měla své nejlepší období v 70. a 80. letech minulého století, kdy byl natočen i film „Krysí muž“, který nijak zásadně nevybočuje ze standardu pro toto období běžného. Jedná se tak o film bez zvláště zajímavého příběhu se zaměřením na temné místnosti, divné chování a samozřejmě nějaký ten hnus, i když ani v tomhle směru se nejedná o něco vyloženě speciálně odporného.
Scénář má na svědomí muž, který vytvořil původní příběh pro snímek Démoni. Dardano Sacchetti se tentokrát ale nepředvedl v zas až tak zajímavém světle. To, co zdobilo horor Démoni, byl především humor, který ve filmu „Krysí muž“ naprosto chybí. Nevím, jestli to byl záměr, ale dost o tom pochybuji. „Krysí muž“ totiž rozhodně není snímek, který by bylo možné považovat za horor s poselstvím, které má být divákům předáno. Béčkovost z něj vyvěrá na všechny strany.
Co může hodně zaujmout, to je nahota. Vyskytuje se zde poměrně často a je naprosto prvoplánová. Tvůrci se tím snažili osvěžit film, který je jinak nepříliš zajímavý a nemá nic moc zásadního, čím by upoutal. Záběry na vlnící se modelku, její sprchování pod vodou bez mýdla a nesmyslné hekání, tohle všechno je jen na efekt, aby si divák alespoň trochu užil. Ten zážitek je ale hodně sesazený skutečností, že film nemá žádný zásadní příběh a hlavně i ten špatný je rozmělňován hloupými střihy a neschopností udržet atmosféru ve vypjatých situacích.
Z temnoty vyskakuje příšerka, pak najednou střih do jiného prostředí, kde se nic napínavého neděje. Kdyby to bylo dávkováno lépe a s lepší organizací scén, nemuselo by to být až tak hrozné a mohlo by to být i celkem ucházející, ale takhle se toho moc neděje. Film se točí okolo titulní příšerky, která zabíjí lidi, co se dostanou do její blízkosti. To je celé. Hlavní je příšerka, nějaký příběh je pak okrajový. Postavy do děje vstoupí, pak zase vystoupí, většinou hodně krvavé. Nic moc to pro děj neznamená.
Základní dějovou linii by bylo možné srovnat s filmem „Psycho“. Žena ve společnosti „silného“ muže hledá svou sestru, která je možná mrtvá, anebo jen zmizela. Rámec je roztažen do více jak hodiny, aniž by se stalo něco zásadního. Závěr je pak jen krkolomnou snahou zajistit příběhu případně i pokračování. Někdy je vážně smutné, jak se filmaři za každou cenu snaží vytvořit takový snímek, který se nijak moc neodlišuje od toho, co vzniká v žánru běžně.
Hodnocení: 30%
