La vampire nue (1970)

60%
Nahá upírka? Ve francouzském provedení? Ale jo, proč ne.

La vampire nue

Francie, 1970, 90 minut

 

Režie: Jean Rollin

Scénář: Jean Rollin a Serge Moati

Hrají:

Caroline Cartier (Vampýrka)

Olivier Rollin (Pierre Radamante)

Maurice Lemaître (Georges Radamante)

Bernard Musson (Voringe)

 

Jean Rollin točil převážně erotické filmy, dokonce v roce 1988 natočil i film „Emmanuelle 6“, což tedy rozhodně není žádný silný snímek v rámci série, ale přesto je vidět, že se zaměřoval především na erotickou tvorbu. Rád ale spojoval erotiku s hororem, což se projevilo už na začátku jeho kariéry i později, kdy natočil filmy jako Fascination (1979) nebo „Les Démoniaques“ (1973).

Barevnost filmu nechybí.

Snímek „La vampire nue“, který je ve světě známý také pod anglickým názvem „The Nude Vampire“. Ano, ať už původní francouzský nebo ten anglický jasně odkazují na jednu z postav a na to, jak se zde většinou objevuje. Jedná se tedy o upírku, která je nahá. V tomhle směru Jean Rollin předjímá relativně klasické pojetí upírky, která má erotické a případně i lesbické sklony.

Na snímek se dobře kouká.

Příběh snímku „La vampire nue“ je mysteriózní a na začátku to skoro vypadá, že si bere i něco z italského gialla, ale ve skutečnosti je to spíše umělecká poetika, kterou se Rollin na horor díval. Jako kdybyste sledovali uměleckou oslavu nahoty propojenou s hororovými motivy, jejichž smyslem ale není primárně vyděsit, ale jen přidat k erotice i něco temnějšího, pudového, nepříjemného.

Nahota je přirozenou součástí.

Děj filmu se zaměřuje na jeden dům, kam se dostane syn majitele tohoto domu, aby zjistil, že je zde držena žena, a to ze specifických důvodů. Je to upírka, kterou zde krmí krví. Ale proč? A proč to vypadá, že je zde další skupina, jež se snaží upírku osvobodit? Popravdě je v příběhu, kde se skoro nemluví, mnohem víc, než by se na první pohled zdálo, alespoň z hlediska dějového.

Trocha toho obětování.

Jean Rollin ve snímku „La vanpire nue“ natočil něco, co hororu sluší, ale není to skutečně hororové. Je to nahota ve spojení s něčím temnějším. Ale Rollinovi nešlo vyloženě o to temné, spíše se zaměřil na umělecko-poetické pojetí, což je patrné na kameře, pomalých záběrech, zájmu o ženské tělo i zajímavé prvky oděvů. A ten pohled není špatný, jen nečekejte skutečně atmosférický horor.

 

Hodnocení: 60 %

 

Hororové filmy (upíři)


Přidat komentář