The Queen of Black Magic
Ratu Ilmu Hitam
Indonésie, 2019, 99 minut
Režie: Kimo Stamboel
Scénář: Joko Anwar
Hrají:
Ario Bayu (Hanif)
Hannah Al Rashid (Nadya)
Muzakki Ramdhan (Haqi)
Sheila Dara Aisha (Siti)
Hanif jede se svou ženou na návštěvu do dětského domova, v němž vyrůstal. Podívat se na nemocného vychovatele, který se o něj staral. Na místo se sjedou i další dva bývalí chovanci se svými přítelkyněmi. Hanif cestou cosi srazí autem, ale zdá se, že to byl jen jelen a nic vážného se nestalo. Po příjezdu do domova zjistí, že přítomny jsou jen dvě děti, manželský pár bývalých chovanců, který se teď stará o provoz a nemocný vychovatel. Všichni ostatní odjeli na výlet a mají se vrátit večer. Neuplyne dlouhá doba a v domově se začnou příchozím dít podivné věci. Hanif a ostatní se totiž vrátili i do starých, v jejich paměti již pozapomenutých, tajemství o ztracené chovance a mrtvé vychovatelce. Domov má své zamčené dveře, za nimiž se skrývá nemilé tajemství na nepříjemné události. A ty se te snaží dostat ven. Sražená žena, autobus plný mrtvých chovanců a nepříjemně živé ozvěny minulosti zadělají všem na krušnou blížící se noc.
V roce 2019 se spojili dva významní indonéští hororoví tvůrci a natočili remake stejnojmenného hororu „Ratu Ilmu Hitam“ z roku 1979. Scénář napsal Joko Anwar, v současnosti patrně nejvýraznější filmový hororový tvůrce z Indonésie, režie se ujal Kimo Stamboel, který má na kontě už krátkometrážní horror „Dara“ (2007), jeden příběh z povídkového filmu „Takut: Faces of Fear“ (2008) či celovečerní verzi Dara, brutální a krvavou řezničinu „Rumah Dara“ (2009).
Společnými silami se pokusili převést čtyřicet let starý příběh do moderního hávu a je třeba říci, že přes všechnu tu neoriginálnost a klasičnost vyprávěného příběhu, se jim to povedlo poměrně se ctí. Z jejich filmu jako by dýchala atmosféra osmdesátých let, struktura vyprávění, koncepce scén… Potěší naprostá absence lekaček. Skvělá ukázka, že i současný, moderní horor, se bez nich obejde a umí děsit i bez těchto prvoplánovitých berliček. A že zde pár děsivých scén je.
„Ratu Ilmu Hitam“ vytváří atmosféru postupným budováním napětí, sledem zajímavých scén a postupný zapojováním drsnějšího vyprávěcího stylu. Anwarovi se Stamboelem se podařilo děj posouvat zajímavými scénami. Čeká nás např. nesebevědomá žena odřezávající si z těla domnělá přebytečná kila, vždy vděčné scény se sešívačkou, nechybí pikantní scény se stonožkama. Místy jsou scény poměrně krvavé a nechutné.
Zajímavý je na Anwara nezvykle velký počet postav (pravděpodobně vycházející z původní předlohy). Se všemi si poradil vcelku obstojně, každé přisoudil svůj díl v příběhu, mnohým připravil nemilý osud.
Herecky si oba tvůrci přitáhli osvědčená jména. Představitel Hanifa Ario Bayu se objevil v Anwarových hororech „Dead Time: Kala“, Pintu terlarang, „Perempuan Tanah Jahanam“ a v Stamboelově hororu „Rumah Dara“. Hannah Al Rashid v Anwarově hororu „Modus Animali“ (2012) a představitel malého Haqiho Muzakki Ramdhan v Anwarově příspěvku do hororového seriálu „Folklore“ (2018).
„Ratu Ilmu Hitam“ je svým způsobem klasickým představitelem duchařského příběhu odehrávajícícho se ve strašidelném domě a jeho okolí, příběhu, v němž stíny minulosti dosahují až do současnosti, příběhu nevědomí, které se neomlouvá a pomsty, která je nemilosrdná. Tohle všechno oba tvůrci dokázali převyprávět moderně a za pomocí jak obsahově tak formálně zajímavě zpracovaných scén. Kromě absence lekaček film potěší ještě podstatou zla, které svou nemilosrdností od sebe odpuzuje veškeré projevy pochopení a sympatičnosti. Zlo je zde opravdu zlé a bez slitování. Což je pro diváka jen a jen dobře.
Závěrečné titulky doprovází fotky z původní, osmdesátkové verze filmu a podle všeho vypadala stejně výživně, jako tento remake.
