Leviathan
Leviathan
USA, 1989, 98 minut
Režie: George P. Cosmatos
Scénář: David Webb Peoples, Jeb Stuart
Hrají:
Peter Weller (Steven Beck)
Richard Crenna (Doc)
Amanda Pays (Willie)
Daniel Stern (Sixpack)
Posádka americké podmořské těžařské stanice nalezne na dně moře vrak ruské lodě Leviathan. Jeden ze zaměstnanců, Sixpack, z vraku na stanici přitáhne bednu, jejíž průzkum těžaře přivede spíše do rozpaků. Nejen že zjistí, že podle záznamů má údajně Leviathan brouzdat vodami Baltského moře, ale v krabici naleznou osobní věci mrtvých členů posádky ruské lodě a videokazetu se znepokojujícím záznamem lodního lékaře. A také flašku vodky, z níž se Sixpack napije a začne geneticky mutovat.
„Leviathan“ nijak neskrývá to, že si námět a mnohé scény vypůjčil z jiných filmů („Vetřelec“ a Věc), je však skvělou ukázkou toho, že vykrádání z jiných filmů nemusí vždy nutně znamenat, že se zlodějský film bude potácet na hranicí neoriginálního (pod)průměru. Scénáristům a režisérovi se totiž z neoriginálního námětu a ukradených ingrediencí podařilo dát dohromady zajímavý, napínavý a svižný film, který musí potěšit každého fanouška osmdesátkových sci-fi hororů a ještě více každého fanouška filmů, odehrávajících se pod mořskou hladinou (již tím si film u mě pár plus získal).
Velice zajímavý je pozvolnější, atmosférický a silně mrazivý rozjezd oplývající procházkami po mořském dně, nájezdy kamerou po chladných chodbách těžařské stanice (zajímavá sekvence je Willin jogging křížem krážem stanicí), příjemným nahlížením do vzájemných vztahů posádky (sice ne extra originální, ale dobře promyšlené, nastíněné a zahrané postavy). Atmosféra na příjemné výši, panika pomalu překračuje únosnou úroveň a odhalování nových vědomostí nejen o Leviathanu, ale i o vlastní posádce, která přestává být tím, na co jsme zvyklí, nabírá na nepříjemnosti. Což odhalí výborná scéna rozhovoru Bowman se zdánlivě živým Sixpackem na marodce. Trošku nuda a jakýsi nezáživný pocit již viděného se dostavuje až v okamžiku, kdy dojde na lámání chleba (respektive masa). Příchodem monstra na scénu příběh trochu zevšedňuje, samotné monstrum pro mě po vzhledové stránce bylo zklamáním (a to bych mu odpustil i vetřelcovský „porod“ z lidské hrudi).
Ke kladům určitě patří herecké obsazení, plné známějších tváří. Dlouho mi vrtalo hlavou, odkud znám tvář Petera Wellera. Snad proto, že v „Robocopovi“ povětšinou nosil kovovou masku. Tradičně výborný je Daniel Stern coby lehce sexistický Sixpack, podobně je na tom skvělá Amanda Pays. Rozhodně potěší vidět Richarda Crennu i v jiné roli než coby Rambova nadřízeného. Skvělý výkon předvedl i Hector Elizondo.
Všechny příjemné dojmy z filmu se začnou kalit až v samotném závěru, kdy se veškerý děj koncentruje pouze na lehce klaustrofobní panické pobíhání chodbami, samotné monstrum se ukáže v plné parádě a sice na tu dobru tradičně, ale naprosto zbytečně, se pokusí říct své poslední slovo v úplném závěru (takový ten tzv. druhý konec).
Jinak jde ale o docela povedený béčkový sci-fi horor, který mě dokonce bavil více než jeho nejzřejmější předobraz „Vetřelec“.
