Los sin nombre
Španělsko, 1999, 102 minut
Režie: Jaume Balagueró
Scénář: Jaume Balagueró a Ramsey Campbell
Hrají:
Emma Vilarasau (Claudia)
Karra Elejalde (Massera)
Tristán Ulloa (Quiroga)
Toni Sevilla (Franco)
Jaume Balagueró, to rozhodně není neznámé jméno. V hororu už vůbec ne. Právě tohle je člověk, který má na svědomí filmy jako Nepřemožitelné zlo, REC nebo REC 2. Hlavně dva posledně jmenované jsou něco, co je fanouškům hodně dobře známé. Ale Jaume Balagueró, to jsou i nějaké ty film před REC, a právě snímek „Los sin nombre“ je jedním z prvních, které kdy natočil. Ve skutečnosti se jedná o jeho první celovečerní horor, kterým už před třinácti lety docela překvapil.
Jestli čekáte něco ve stylu REC, tak buďte opatrní, protože něco totožného nedostanete. „Los sin nombre“ rozhodně není found footage a už vůbec se nejedná o horor, který by byl akční, i když je pravda, že nějaké ty lekačky, nebo něco v podobném stylu zde přece jen najdete. Jaume Balagueró si totiž hraje se střihem a s divákem a do pasáží, kde je to nejméně očekávané, vkládá střihy na podivné záběry, jež jen dokreslují atmosféru podivnosti, která kolem hlavní hrdinky a jejího pomocníka roste.
Hlavní hrdinkou filmu „Los sin nombre“ je novinářka, která přišla o svou dceru, jež je po několika letech nalezena poté, co byly její ostatky vytažené z kyselinového láku. Identifikují ji – i když nikoli stoprocentně prokazatelně – právě jako dceru novinářky, která se rozvádí a stále má pořádné problémy se se ztrátou vyrovnat. O to větší je její šok, když se jí do telefonu mrtvá dcera ozve. Společně s bývalým policistou pak pátrají po tom, co se s dcerou stalo. Objevují informace, které budou diváka docela šokovat. Přece jen, takové záběry, které uvidíte zde, neuvidíte všude.
Kdybych měl film k něčemu přirovnat, musel bych se podívat do Japonska. A do Francie. Je to možná trochu s podivem, ale „Los sin nombre“ má hodně z filmu „Kruh“. Příběh je koncipován hodně podobně, kdy na první pohled (pokud vynecháme video a telefonát) se jedná o detektivní příběh, který pátrá v minulosti. Další podobné srovnání by bylo možné se snímkem Purpurové řeky nebo „Mučedníci“. Tady je aspoň krásně vidět, jak se kinematografie různých zemí sbližují. Díky globalizaci je španělská kinematografie ovlivňována japonskou, sama pak ovlivňuje francouzskou. Je jen na vás, abyste se rozhodli, jestli je to dobře, či nikoli.
Problém filmu „Los sin nombre“ je v tom, že jeho tempo je možná až moc pozvolné. Postupně se před námi odhaluje něco, co by mohlo být hodně zajímavé, ale pokud srovnám se jmenovanými filmy „Kruh“ a Purpurové řeky, oba nepostrádali napětí a neustále se něco dělo, a to i v pomalejších pasážích. Filmu „Los sin nombre“ tohle chybí a místy skutečně nudí, navíc může být i problém s herci, kteří nemusí být každému příjemní na sledování. Podávají ale dobrý výkon.
Jaume Balagueró natočil film, který byl předzvěstí toho, co ještě v budoucnosti dokáže. Je to ale ještě film nevyrovnaný, který postrádá více napětí, trochu dramatičtější scénář a lepší schopnost děsit. To se Balagueró snažil nahradit pořádně krvavými scénami a záběry, což tedy rozhodně fungovalo, protože některé záběry mi zůstanou v hlavě ještě pořádně dlouho. Na výrazně lepší průměr to ale mít nemůže.
Hodnocení: 60%
