Lovci lidí (2008)

50%
Severská kombinace „Texaského masakru motorovou pilou“, „Pachu kve“ a „Síly pomsty“.

Lovci lidí

Rovdyr

Norsko, 2008, 78 minut

 

Režie: Patrick Syversen

Scénář: Nini Bull Robsahm, Patrick Syversen

Hrají:

Henriette Bruusgaard (Camilla)

Jørn-Bjørn Fuller-Gee (Jørgen)

Lasse Valdal (Roger)

Nini Bull Robsahm (Mia)

 

Je půlka 70. let 20. století. Čtveřice mladých lidí se vydá dodávkou na výlet do hlubokých norských lesů. Zde, takřka v zemi nikoho, se jejich výlet změní v boj na život a na smrt. Stanou se totiž štvanou zvěří buranských lovců, které již přestalo bavit lovit zvěř a začalo je bavit štvát a lovit lidi.

Když musíš, tak musíš

Ze všeho nejvíce jsou „Lovci lidí“ jakousi severskou kombinací „Texaského masakru motorovou pilou“ (1974) (sedmdesátá léta, banda mladých ve staré dodávce, podivná stopařka – opravdu, prvních tak 20 minut jsem přemýšlel, jestli Norové náhodou nenatočili remake tohoto filmu), „Pachu krve“ (2003) (omladina hnaná hustými lesy tajemnou trojicí, i na luk a šípy dojde) a taky trochu „Síly pomsty“ (1986) (boj o život hnané oběti s lovci, Michael Dudikoff byl první, kdo mi tak v půlce filmu vyskočil na mysl). S touhle trojicí operuje základní zápletka filmu. Prostý, jednoduchý, rychle naservírovaný chod. Jen proto však není proč film zcela odepsat. Má totiž hned několik kladů.

Ejhle dírka

Únosně krátká stopáž způsobuje, že má film švih a spád, na výrazně nudné či pomalé pasáže není moc času ani místa. Poměrně málo mluveného slova zajišťuje jen zřídkavý výskyt bezduchých a nelogických dialogů. Zbytečný a skřípající rozhovor je tam snad jen jeden. Nezáměrným a neúčelným kladem, díky zemi vzniku filmu, je samozřejmě neokoukanost herců. Ti sice nepředvádí extra úchvatné herecké kreace, ale i díky lehkému retro zaměření (výrazné kotlety atd.) jsou jejich tváře pro současný horor trošku netypické. K pozitivním aspektům filmu je třeba ještě připočíst dobrou kameru, nádhernou panoramatickou krásu norských lesů (u detailních záběrů – běh lesem apod. – už to ale taková paráda není, stejně tak by to mohli natočit v lese u nás za barákem) a čistě a přiznaně sexisticky by ocenit šla i stehna Henriette Bruusgaard. Připočíst se dají ještě ucházející krvavé efekty, kterých je sice na daný žánr trošku málo, ale prostřelený kotník vypadal opravdu skvěle.

Mlčeti zlato

Zbytek filmu je jednoduše jedním velkým průměrným lepením neoriginálních až klišovitých, silně předvídatelných situací a scén, které jsou k vidění v mnoha jiných filmech. V tomhle směru se filmu nedostává skoro žádné atmosféry či silnějšího napětí. Zmiňovaná neoriginalita vygraduje hlavně v samotném závěru, který je sice podán zajímavým způsobem, přesto jsem se neubránil obrovskému zklamání, když došlo přesně na to, co se dá očekávat někde od půlky filmu. Průměrnost podporují i nezajímavé charaktery jednotlivých postav, které se, i přes jakousi evidentní snahu alespoň trošku je vykreslit, nedokáží vymanit z klišovitosti, s níž se potýká film jako celek. Typický hippie klaďas, lehce machistický drsoň, jemuž se podřizuje jeho vnitřně silná dívka. No a lovci jsou ti nejtypičtější hororoví mlčenliví vesničtí burani, jimž nejde vidět do ksichtu a ocenit na nich lze snad jen to, že to jsou normální lidé (opět, minimálně u jednoho by šla vystopovat jakási vzhledová spojitost s „Noc s nabroušenou břitvou“ (2003)), nestiženi žádným tělesným či psychickým postižením. Jinak ale šeď, průměrnost a v jisté míře i nuda.

Kdopak půjde z kola ven?

Obecně lze tedy říct, že „Lovci lidí“ zcela zapadají do klasického vzorce naháněcích hororů, v nichž jsou městští lidé postaveni před nebezpečí setkání s prostým venkovským lidem. Klasické hororové klišé až na půdu, které začíná již dost zapáchat jakousi městskou nadřazeností či sociologickou/ekonomickou variantou rasové segregace. Měšťáci jsou prostě chudáčci, kteří když opustí bezpečí své betonové džungle a po vykročení za cedule se jménem svého města, vychází v ústrety vyšinutému venkovskému lidu. Kolik nových nápadů, témat a situací by mohl přinést opačný koncept – prostý vesničan postavený proti městskému odcizenému a odlidštěnému hyenismu (v tomto kontextu alespoň obrovský dík za výtečný a nápaditý pohled v „Tucker & Dale vs. Zlo (2010)). V „Texaském masakru motorovou pilou“ tento model měl ještě jakousi výpovědní hodnotu, nastavující zrcadlo tehdejší společenské realitě vybydleného, napospas svému osudu ponechaného venkova, o nějž se nikdo nestará a nechává se živořit a pomalu vymírat (vždyť i „Texaský masakr motorovou pilou: Počátek“ (2006) trochu nastínil, proč částečně k celému problému došlo a jaké bylo jeho pozadí). Dnes už však tento hororový směr podobný námět vypustil a operuje čistě jen s formou, ne s obsahem. Protože pro civilizovaného měšťáka zřejmě není většího nebezpečí než necivilizovaný buranský vidlák.

Tak, a teď já!

Ale to jen tak na okraj. I přes jistou energičnost, panoramatickou okázalost prostředí a dobrou práci s kamerou „Lovci lidí“ zůstávají neoriginálním, v určitých mezích zbytečně sterilním, průměrným hororem.

Hororové filmy (slasher, gore, béčka, mučení, survival, vrazi)


Přidat komentář