Margaret Bingley: Brána do pekel
Gateway to Hell
Baronet, 1993, 336 stran
Nicola se se svým manželem Howardem rozhodli, že nebudou mít děti. Jejich plány však naruší tragická smrt Nicoliny sestry, jež se odstěhovala za svým manželem do Egypta a přála si, aby se postarala o její šestiletá dvojčata. Nástup dvojčat do Nicolina domu je opravdu životní změna. Obzvláště poté, co začíná vycházet najevo, že oba chlapci, často se považující za jednu bytost nebo se naopak navzájem prohazující, nejsou tak úplně normální. Další ranou pro Nicole je, když za chlapci z Egypta přijede jejich dlouholetý vychovatel, Rus Sergej. Nicola totiž zcela propadne jeho kouzlu a nechá se zatáhnout do milostných hrátek plných rozkoše. Propadá jim i přesto, že kolem nich začínají umírat její blízcí.
Margaret Bingley se povedl opravdu zajímavý kousek. Něco, co zpočátku vyhlíží jako silně erotizující milostné drama, jen lehce zahalené tajemným exotickým oparem mrazivého tajemství, se (nakonec poměrně rychle) změní v hodně působivý a funkční raně devadesátkový horor kombinující hned několik klasických žánrových zápletek.
Máme tady démonická dvojčata, jako vystřižená z „Omen: Ďáblova znamení“ (abych zachoval knižní spojitost). Dvojčata však nejsou jen pouhou kopií, Bingley jim dokázala vtisknout vlastní atmosféru a děsivost. Jde z nich vážně strach, obzvláště z jejich společné rozdělené mluvy.
Tajemná, zdánlivě náhodná úmrtí okolo hlavních hrdinů jsou hezky rozprostřena celým příběhem a příjemně koření v podstatě dramatický příběh jedné rodiny s pohnutou minulostí hozené do víru nečekaných událostí. Ve své neoriginalitě a předvídatelnosti umí být částečně nápaditá, v každém případě neztrácejí na atmosféře a napětí. Ono prostě když to funguje, proč to nevyužít.
Nechybí ani exotický starodávný kult, který se projeví hlavně až ve druhé půlce knihy ale kdo při čtení úplně nevypíná mozek, jasné mu to musí být už během prvních třiceti stránek. I on je pojat a vykreslen velmi dobře.
No a pak je tu erotika. Svým způsobem střídmá ale hravě jiskrná. Není nudná, ani opakující se, čtenáři přijde na mysl, že autorka si právě tohle užívala nejvíce. Rozhodně je originálnější a pestřejší než erotika v „Padesát odstínů šedi“.
Z tohohle všeho je namíchán opravdu zajímavý, poutavý a výborně čitelný temný příběh, který snad vyloženě ničím nepřekvapí, ale rozhodně potěší. Další houska na krámě? Možná, ale tahle z celé várky patří k těm nejlépe propečeným a nejkřupavějším. Místy sice rutinní, ale poctivá práce. Opravdu výborná ukázka devadesátkového literárního hororu. Úplně mě to hodilo zpátky v čase o třicet let.
„Brána do pekel“ je nakonec mnohem lepší, než by se podle obálky, anotace a svým způsobem i vydavatele, mohla zdát. Já sám čekal hodně něco „velký špatný“, ale poměrně brzy se mi po tváři rozlil spokojený žánrový úsměv. Až mě mrzí, že to je podle všeho jediná kniha, která Margaret Bingley u nás vyšla. A to píše a vydává doposud.
Světlou skvrnou na jinak příjemně temném nebi příběhu je poměrně odfláknutá korektura. Ale to asi u knih z Baronetu není nic překvapujícího. U podobně zajímavých a chytlavých knih se s tím dá ale žít. Prožitku to moc neubírá.
