Marie Hermanson: Muž pod schody
Mannen under trappan
Vydalo nakladatelství Metafora, 2008
Úředník Fredrik se se svou manželkou a dětmi přestěhoval za prací z velkoměsta na maloměsto. Koupili nádherný dům s dostatečným prostorem pro manželčinu uměleckou tvorbu i bezstarostné dětství pro malého syna a ještě menší dceru. Zdálo by se, že jediným problémem, kromě trošku sobecké manželky, bude pro Frederika jeho nespavost. Jenže i díky ní objeví, že v jejich domě, pod schody, v základech, žije nevítaný nájemník. Podivínský malý muž, který se stará o dům, ale odmítá ho, navzdory Fredrikovu naléhání, opustit. A problémy se vrší. Fredrikovi se postupně hroutí celý svět, rodina, práce…
„Muž pod schody“ je příjemně svěží a svižný thriller, jehož napětí graduje postupně, ale neústupně. Některé kapitoly, obzvláště v první půli románu, jsou čistě hororové, mrazí z nich a atmosféra houstne každým slovem. Příběh s dobře vystavěnou zápletkou pohltí a nechce pustit, kniha se čte velmi příjemně, rychle a s nadšením pro další řádky. Celé to plyne přímo, bez hluchých a drhnoucích míst. Už dlouho se mi kniha nečetla tak rychle a se ztrátou ponětí o čase a okolí.
Hermanson nás doslova nastěhuje k ústřední rodině, žijeme s nimi v domě, společně s hlavním hrdinou trneme při setkáních s podivínským trpaslíkem, osobujícím si právo na pobyt v jeho domě. Společně s ním skřípeme zuby při sobeckých projevech manželky a pronikáme do úřednických tajů jeho práce. Vybarvení charakterů postav je nenásilné, přesto účinné a pohlcující. Autorka nám o jednotlivých postavách neříká, jaké jsou, nechá nás to zjistit samotné, asi stejně, jako bychom je opravdu někde potkali a poznávali. Navíc, díky závěru některé charaktery znejistěla natolik, že si nebudete jisti, zda ty postavy jsou opravdu takové, jaké se vám během čtení jevily.
Autorka vypráví střízlivě, nezabývá se rozlehlými popisy, jen v krátkosti udá podobu a stav místa, kde se děj zrovna odehrává, a pak už se věnuje jen dění, postavám, jejich chování a projevům. Přesto nás zavede na spoustu míst, seznámí s mnoha odvětvími lidského života (úřady, umělecké galerie) a jen v několika větách dokáže příběh udělat košatější, než ve skutečnosti je. Svým střízlivým stylem dokáže ale neuvěřitelně uchopit a strhnout (což jsem si potvrdil u různých komentářů ke knize na internetu), dychtivě obracet další a další stránku v touze zjistit, jak to všechno vyvrcholí. To napětí je velmi příjemné, nejednou doprovázené ještě příjemnějším mrazením a obavami z věcí příštích.
Čímž se dostáváme k jediné šmouze na jinak výborné knize. Tou může být lehký pocit zklamání, když čtenářovi dojde, že se to vše řítí k tomu nejlehčímu, nejpravděpodobnějšímu a nejpodbízivějšímu závěru, který ho při čtení napadl. Nutno však podotknout, že ačkoliv autorka ohledně pointy neoplývá zrovna překvapující originalitou, i přesto si se závěrem poradila natolik slušně (vlastně jen potvrdila své kvality z předchozích stránek), že to zklamání snížila skoro až na zanedbatelné minimum.
„Muž pod schody“ se tak jeví jako ukázkový a snad až dokonalý případ opravdu hororového thrilleru, který by měl uspokojit zastánce obou žánrových rovin.
