Michelle Paverová: Kroky v temnotě
Dark Matter: A Ghost Story
Knižní klub, 2012, 240 stran
V roce 1937 je chudý anglický osmadvacetiletý mladík Jack Miller požádán trojicí dobrodruhů, zda by se s nimi nechtěl jako radista zúčastnit výpravy za polární kruh na Špicberky. Jack nakonec, byť mu trojice mužů původně není moc sympatická, souhlasí a přípravy propuknou. Výpravu však doprovází nečekaná smůla. Za polární kruh dorazí jen trojice, tu navíc od usazení na místě zvaném Gruhuken odrazuje kapitán lodi. Jack zažívá podivné události a tu a tam zahlédne muže s jedním ramenem výše než druhým. Později zjišťuje, že zvláštní pocity a vidiny neměl jen on. Po několika dnech musí další z výpravy podstoupit operaci slepého střeva a je odvezen do nemocnice, druhý kolega jede s ním jako doprovod. Jack Miller zůstane na Gruhunkenu sám jen se smečkou psů, podivnými pocity a vidinami tajemného muže. Tehdy mu dojde, co měl kapitán lodi na mysli, Gruhuken je posedlé místo.
„Kroky v temnotě“ jsou takřka mistrovskou ukázkou střízlivého románu plného plíživé hrůzy, z níž mrazí (v tomto případě doslova). Hrůzy, která obchází dokola, nenafackuje vám přímo, jen tu a tam znenadání položí ruku na vaše rameno a zase se stáhne. Hrůza, která nekřičí, nechrlí krev ani tělesné útroby, ale podivně působí na cosi ve vás uvnitř. Hrůza, která žije ve vás, ve vaší mysli a bruslí na vaší husí kůži. Tato kniha není nic explicitního. Je náhlým dechem za vaším krkem, letmým pohybem kdesi na hranici vašeho zraku, ojedinělým prasknutím v prázdném tichém zimním lese. Přeludem, který může být stejně reálný jako vymyšlený.
Deníkovou formou odvyprávěný příběh zaujme jednoduchým a svým způsobem strohým stylem. Vpravdě povídková zápletka díky pronikavému popisu a nastínění podmínek za polárním kruhem (vycházejících z vlastních zkušeností autorky, Špicberky sama několikrát navštívila a popisy prostředí vychází z jejích vlastních zážitků) roztažená na kratší a dobře čitelný román. Ukázka, že k navození atmosféry a tísnivých pocitů netřeba nabubřelých souvětí a nikdy nekončících odstavců. Stačí jen vhodná volba jasných a přímočarých slov v krátkých a úderných větách.
Příběh plyne jako ledová kra na mořské hladině, kra, z níž vidíme jen pověstný vrcholek a to podstatné se ukrývá kdesi pod hladinou, neviděné, jen tušené. A o to děsivější. S pouhým minimem plně funkční záležitost – jen hlavní hrdina, pes, mráz a cosi venku ve sněhu. Z běžné a svým způsobem tendenční zápletky dokázala autorka díky vhodnému výběru prostředí vykřesat mrazivě děsivý příběh, jehož síla řeže jako mráz, atmosféra pomalu tuhne jako voda měnící se v led. Kniha se po dočtení drží v mysli jako mráz v prstech, když se vrátíte z ledové noci domů, do tepla. A úplně stejně po nějakou dobu v té mysli mravenčí, přesně jako zahřívající se promrzlé prsty.
Krásné na knize je, že se autorka jen nesnažila napsat strašidelnou knihu. Jde z ní cítit i láska k prostředí, o kterém píše, snaha vybarvit jej v těch nejkrásnějších barvách (byť jen v odstínech bílé), touha vrátit tomu místu onu krásu a radost, které jí poskytlo, a zprostředkovaně je předat dál.
„Kroky v temnotě“ jsou plíživé, napínavé, strašidelné a nádherně mrazivé. Horory na sněhu prostě mají své kouzlo a toto je jen další důkaz.
