Minutes to Midnight
USA, 2018, 91 minut
Režie: Christopher Ray
Scénář: Victoria Dadi, Christopher M. Don
Hrají:
Sara Fletcher (Sophia)
Richard Grieco (Shefirr Wyatt)
William Baldwin (Mr. Walters)
Viva Bianca (Emily)
Bezejmenné americké maloměsto, které je tak šedé, že mu neuvěříte ani toho Silvestra, během nějž se příběh odehrává. Dvacet let nevyřešené vraždy, šerif, který kvůli nim a blížící se bouři (během filmu nedorazí a to se odehrává skoro celou noc) dost plaší a ve dvojici se svým pomocníkem chce evakuovat všechny z okolních chat a kopců a uzavřít město (ano, zní to absurdně, je to absurdní a ve filmu to přináší absurdní scény, ale není to na filmu to nejabsurdnější). Nezbytná skupinka nesympatických debílků a blbek (na to snad vyhlašovali konkurz), která vyrazí na chatu na suchou a nezáživnou pařbu (opravdu, na té pařbě být, dobrovolně pokleknu před záporákem, ať mě sejme jako prvního). Jako na potvoru zrovna na chatu, v jejímž okolí se ony dávné vraždy odehrály. Jakože hrozně komplikované životní problémy hlavní hrdinky s navrátivším se bývalým (nebo to ještě/už zase není ex?). No a do toho kolem pobíhá skupinka kreativních nadšenců se silně temným uměleckým nádechem, která se vydává na lov. Díky za ty umělce, i když ani oni se zrovna moc nepředvedou.
Jestliže máte dojem, že jsem odvyprávěl celý film, věřte, že i kdyby tomu tak bylo, vůbec by to nevadilo, protože přesně o tomhle celý film je, pořád někdo někam odchází a zase se vrací, divné postavy dělají divné věci, nejednou v naprostém kontrastu s jakousi uměle udržovanou dějovou linií a až nakonec si film řekne, že by mohl skončit nějakým „zcela a naprosto nečekaným“ zvratem a jakože pointou.
V podstatě jde o klasický „buranský“ slasher o lovcích lidí. Jenže i klasický buranský slasher o lovcích lidi by měl mít nějakou sebeúctu a úroveň. Nejde o vršení nutných subžánrových prvků (vnitřní konflikt hlavní hrdinky, nutná erotická scéna, odhalená prsa – poslední dekády při vší smůle silikonová, byť se tenhle film může těšit alespoň vyrovnáním poměru přirozená/umělá, maskovaný vrah, který je evidentně nesmrtelný, ať se snažíte jak chcete, tupá omladina na porážku, nelogičnost a evidentní nesmysly v otázce lineárnosti příběhového plynutí času), tyhle všechny tu jsou a tak nějak nevadí. Co vadí je evidentní fakt, že tvůrci se natolik koncentrovali na určité scény a jejich pozlátko, že vůbec nepřemýšleli o tom co točí, jak by to mělo být odvyprávěno a jestli ty scény pohromadě dávají nějaký smysl. „Minutes to Midnight“ doslova bije do očí neposloupností scén a jejich zbytečností. S vyprávěným příběhem naprosto koliduje scéna masakru silvestrovského večírku (byť se tvůrci ztvárněním patrně organizátorky večírku fakt snažili abyste si řekli: „Jo, super, taky bych to tam vysekal.“), ta tam nemá žádné ukotvení. Jediný její smysl se dá nalézt jen ve stylu, jakým byla natočena. Ale ani ten není nijak ohromující, aby si zde zasloužila své místo.
Film může nalákat na známější béčková jména v obsazení jako William Baldwin a Richard Grieco, který film dokonce produkoval. Ani postava Billa Moseleyho nemá v příběhu a zápletce širší ukotvení a vlastně není nijak vysvětlena (nabízející se možnost, že je sourozencem ostatních zabijáků by vlastně byla jen dalším nesmyslem). Popravdě je tam jen proto, aby zkopíroval (charakterem i vzhledem) jeho postavu z trilogie Roba Zombieho o rodině Fireflyů. Zaujme-li vás v titulcích jméno Dominique Swain, nejásejte, ta se ve filmu objeví ani ne na minutu.
Příběh neodžijete, ale protrpíte, a že se o to některé postavy fakt snaží (černošský chlapec je vážně exponát), občas připomíná epileptický záchvat, kdy máte dojem, že vám mezi jedním střihem uteklo něco důležitého nebo kus děje, i když by vás nepřekvapilo, kdybyste na chvíli usnuli. Všechno to podbarvuje hudba, která sama o sobě není špatná, ale je s ní nakládáno opravdu neurvale a neschopně. Vrahů je sice více, ale i přesto by neměli být všude, jak se zdá v tomto filmu. Napomáhá tomu i necitlivý střih, který vytváří dojem, že zabijáci jsou v jednu dobu současně na více místech. Mít jejich nasazení, zvládám práci za šest lidí. Pozitivní stránkou záporáků jsou masky, které se opravdu povedly, negativní fakt, že vraždící gotička Calypso dostala po hříchu málo prostoru.
K dalším pozitivům jde tak přiřadit snad jen patrně nechtěný vtip, kdy stále ještě přeživší skupinka řeší, zda se nablblá silikonová blondýna zachovala podle logiky. Potěší jedna velmi nápaditá zbraň. A rozesměje snaha ušetřit, kdy je jeden identický záběr z jedoucího auta zopakován hned čtyřikrát po sobě během několika sekund.
Na jednu stranu je fajn, že se ještě pořád někomu chce točit slashery, ale takhle by se to dít nemuselo. Ne s takovýmto obsazením a určitě ne v takovéto stopáži.
