Mistři hrůzy: Jenifer
Masters of Horror: Jenifer
USA, 2005, 58 minut
Režie: Dario Argento
Scénář: Steven Weber
Hrají:
Steven Weber (Frank Spivey)
Carrie Anne Fleming (Jenifer)
Branda James (Ruby Spivey)
Laurie Brunetti (Spacey)
Policista Frank Spivey během obědní pauzy zahlédne muže, který táhne k řece mladou vzpouzející se ženu a chce ji setnout sekáčkem na maso. Když násilník neuposlechne jeho výzvy, Frank muže zastřelí. Ženou se ukáže být mladá v obličeji silně znetvořená a mentálně zaostalá dívka jménem Jenifer. Ta si jej okamžitě získá a Spivey ji nedokáže dostat z hlavy. Nakonec se rozhodne Jenifer, která je umístěna v domově důchodců, pomoci a nabídnout jí střechu nad hlavou. To se však nelíbí Frankově ženě Ruby. Frank ale nehodlá ustoupit, navíc čím dál víc podléhá Jeniferinu kouzlu, až nakonec svůj chtíč neudrží na uzdě a podlehne. Ke své hrůze však zjistí, že stejně jako on není schopen odolat dívčině krásnému tělu a neukojitelnému chtíči, Jenifer není schopná odolat chuti na syrové maso. Když sežere jejich kočku, žena i se synem utečou pryč, později dokonce Frank zanechá práce a uprchne s Jenifer na venkov.
Italský mistr gialla a hororu Dario Argento se v příběhu na motivy povídky Bruce Jonese ukázal v trochu jiném světle, než jak jsme byli u něj dosud zvyklí. „Jenifer“ nemá jeho typický rukopis a Argento ukázal, že umí tvořit i v jiné atmosféře. „Jenifer“ je poměrně civilní snímek, útočící svými výjevy a schopností ústředních postav podmanit si diváka. Částečně pochopitelné je totiž jak Frankovo, tak i Jeniferino chování. U Jenifer vyplývá z její podstaty a povahy, ona prostě taková je, není zlá, protože by jí to dělalo dobře, koná z našeho pohledu zlé věci, protože musí, protože je to její životní nutnost. I Frank se chová pochopitelně, protože chce konat dobro. Jen mu až moc pozdě dochází, že cesta do pekla je dlážděna dobrými úmysly a že pouhé dobro nestačí na vše, v určitý okamžik se totiž mění jen v přitakávání zlu a umetání jeho cestičky. Obzvláště, když má tak hezké tělo a živočišný naturel. „Jenifer“ je tak ryzím psychologickým hororem o temnotách lidského nitra, povahy člověka a negativech morálky.
Co však má okamžitě rozpoznatelný rukopis, je hudba. Argento si totiž k sobě pro hudební stránku přizval svého dlouholetého spolupracovníka, Claudia Simonettiho. A jeho rukopis poznáte během prvních hudebních tónů. Ano, takhle po dlouhou dobu zněl italský horor. Spojení Argento-Simonetti zůstává stále plodné a potěšitelné.
Frank Weber, který Jonesovu povídku přepsal do scénáře, je ve své roli trefný. Carrie Anne Fleming pak dokazuje, že maska není herci překážkou, pokud nejde o zbytečně narcistního herce, ale o profesionála, který pochopí svou roli a splyne s ní. Z její tváře uvidíme v příběhu jen střípky, protože ji po celou dobu kryje naprosto skvělá a působivá maska, přesto však Carrie Anne Fleming podává skvělý výkon. Doslova hraje tělem, pohyby a jen vyluzovanými zvuky. Přesto se do ní (a do Franka) dokážete vcítit.
„Jenifer“ by jako reklamní slogan slušen poupravené heslo: Sex, krev a kanibalismus. Přesně tohle nabízí. Její příběh má však jednu jedinou vadu – svou nevyhnutelnost. Jak to skončí, je jasné již od samotného začátku. Přesto všechno jde o velmi slušnou hororovou porci.
Ochutnáte?
