Mistři hrůzy: Mušky
Masters of Horror: The Screwfly Solution
USA, 2006, 59 minut
Režie: Joe Dante
Scénář: Sam Hamm
Hrají:
Jason Priestley (Alan)
Kerry Norton (Anne)
Linda Darlow (Bella)
Elliot Gould (Barney)
Alan je entomolog, který se právě vrátil k manželce Anne a pubertální dceři po pěti měsících v cizině, kde se svým kolegou Barneym pomáhal zamezit rozmnožování jednoho obtížného hmyzu. Večer je však povolána Barneyho manželka, psycholožka Bella, ke zvláštnímu a tajnému úkolu. Přizvali ji do uzavřené oblasti, v níž se z mužů stávají psychopatičtí zabijáci, útočící na ženy. Bella svůj úkol nepřežije. Alan s Barneym brzy přijdou s teorií založenou na pozorování a vlastních výzkumech, podle níž se kdosi snaží vyhladit lidskou populaci tím, že vypustil vir, který muže nutí zabíjet ženy. Vlna šílenství se rozšiřuje a zachvacuje čím dál větší prostor. Na celém světě. Alan tak kromě celosvětového problému řeší i svůj vlastní problém, uvědomuje si, že se může stát hrozbou pro svou vlastní rodinu – manželku a dceru.
Sedmý díl druhé série „Mistrů hrůzy“, adaptující povídku Jamese Triptreeho Jr. je fakticky čisté apokalyptické sci-fi se silným ekologickým a sociálně kritickým podtextem a poselstvím. Na první pohled se sice zdá, jako by příběh nevěděl, čím chce být, a skáče od biologického hmyzího hororu přes brutální thriller až k psychologickému hororovému dramatu, aby zakotvil u až lehce dětinsky pojatého sci-fi (odhalení, respektive zobrazení zahradníka, tedy pachatele). „Mušky“ prostě představí vše, ono to však kupodivu tak nějak sedí a ta otevřenost navíc způsobuje, že (i když je pointa jasná brzy a průběh je lehce předvídatelný), příběh není přímočarý, pořád někam zahýbá a přichází s relativně zajímavými věcmi (ať už jde o vraždy, sociální kritiku, místy slušně nabušenou atmosféru bezmoci a bezvýchodnosti).
Příběh zaujme svou lehkou misantropií (naplno, jasně a svým způsobem pozitivně, pochopitelně a přijatelně nahlas proklamovanou ústy Belly), již zmíněnou bezvýchodností a celkovým vyzněním. Snad překvapí v rámci možností působivým herectvím Jasona „nechceš si o tom promluvit?“ Priestlyho, který minimálně ve svých hororových rolích (např. v Koontzových „Pronásledovatelích“ a Kingově „Pytlu kostí“) ukazuje, že není jen dotěrně kladným študentíkem z Beverly Hills. Tím však „Mušky“ pozitiva vyčerpávají.
Otázkou samou o sobě je český název příběhu, který odkazuje spíše na zkratkovitou lenost překladatelů než na vystižení příběhu.
„Mušky“ ve svém důsledku (a podivuhodně dojemném vyznění) ex-post vyznívají hororově, respektive mají onen náboj, který dokáže vyděsit, když se vám po jejich zhlédnutí v mysli propojí důležité smyslové spoje. Přesto však působí (navzdory několika drsnějším a napínavým scénám) hlavně jako varovné sci-fi. Z hororově laděného seriálu, jakým „Mistři hororu“ jsou nebo chtěli být, poněkud vyčnívají. Opravdu se více hodí do „Krajních mezí“ případně do dalších nevyřešených případů dvojice Mulder a Scully.