Mistři hrůzy: Srnčí žena
Masters of Horror: Deer Woman
USA, 2005, 57 minut
Režie: John Landis
Scénář: Max Landis, John Landis
Hrají:
Brian Benben (detektiv Dwight Faraday)
Anthony Griffith (strážník Jacob Reed)
Sonja Bennet (patoložka Dana)
Cinthia Moura (srnčí žena)
Detektiv Dwight Faraday, který byl přeřazen od vražd k vyšetřování útoků zvířat, je se strážníkem Jacobem Reedem povolán k případu na kraji okresu. Jde o brutálně znetvořené tělo objevené v kabině kamionu nedaleko mototrestu. Obsluha motorestu vypoví, že řidič kamionu odešel s nádhernou původní Američankou, později kolem kamionu byly viděny srny. Jeho tělo však člověk takto nemohl zřídit. Případ je mu nakonec odebrán, jemu však nedá spát a vydá se k pitvě nalezeného těla. Společně s patoložkou Danou začnou rozvíjet různé varianty, co se mohlo stát, protože oběma na mrtvole něco nesedí. Když se začnou objevovat další zmasakrované mrtvoly, Faraday se svou krystalizující teorií přesvědčí velitele, aby mu případ předal. Pracuje na něm s Reedem. Zprvu naprosto fantaskní a v žertu vyslovená domněnka, že oběti zabíjí srnčí žena, se začíná jevit až nepříjemně realisticky. A není vyšetřujícím tak vzdálená, jak by se zdálo. Nebo bylo příjemné.
Mytologické legendy původních obyvatel amerického kontinentu jsou častým námětem amerických hororových příběhů. Někdy však mytologie nad hororem převáží, což je i případ sedmého příběhu „Mistrů hrůzy“, který podle scénáře Maxe a Johna Landise natočil druhý jmenovaný.
Příběh zaujme zajímavě vykreslenými, byť lehce kýčovitými a povahově jasně vyhraněnými postavami. Faraday je až klasicky sympatický policajt, který má za sebou nemilé chvíle nejen v práci, ale i v osobním životě. Strážník Reed je naopak přímým opakem jeho chmurné povahy, je veselý a dokáže pozitivně motivovat. Jestliže Faraday svůj entuziasmus a altruismus zašlapal hluboko do prachu, Reed si je naopak postavil na oltář jako své životní krédo. Sympaticky přirozená je patoložka Dana. Ke kladům jistě patří obsazení titulní Srnčí ženy, která dle legend má být neobyčejně, až uhrančivě krásná. A krása její představitelky Cinthie Moury je opravdu uhrančivá. Moura během celého příběhu ani jednou nepromluví, ba dokonce ze sebe nevydá vůbec žádný zvuk, svou roli zvládá pouze strhujícím úsměvem, hlubokýma pronikavýma očima a příjemně tvarovaným tělem. V jedné z vedlejších minirolí v kasinu se nakrátko objeví i původce celého seriálu Mick Garris.
Tím však klady a zajímavé prvky příběhu končí.
Jedním z nejvýraznějších negativ „Srnčí ženy“ je patrně stopáž, tohle totiž není příběh na hodinu. Ve dvacetiminutovém formátu v rámci povídkového filmu by byl akčnější, atmosféričtější a působivější. Takhle divák většinu stopáže sleduje jen klasický detektivní příběh, chvíli se kochá Mourou, aby až na samotném konci dostal pár zajímavých, mysteriózně akčních záběrů. Negativní ráz příběhu dodává i nevhodný komický nádech v půlce příběhu, který zcela kazí již tak slabě budovanou atmosféru.
Sedmý díl první série se tak stává pouhým lehce mysteriózním detektivním příběhem zahaleným mytologickou zápletkou. Jako seznámení s jednou z mnoha legend a příběhů původních amerických obyvatel funguje docela obstojně, jako součást hororového seriálu, tedy hororový příběh, silně kulhá na minimálně tři srnčí nohy.
