Mistři hrůzy: Stopa
Masters of Horror: Imprint
USA, 2006, 63 minut
Režie: Takashi Miike
Scénář: Daisuke Tengan
Hrají:
Billy Drago (Christopher)
Michie (Komomo)
Yûki Kudô (prostitutka)
Kumiko Imai (matka)
Američan Christopher cestuje po Japonsku a hledá ženu Komomo, s níž jej kdysi pojil citový vztah a on jí slíbil, že se pro ni vrátí a odveze ji do Spojených států jako svou ženu. Hledání muže přivede až na malý ostrov, kde je mu řečeno, že tam Komomo není. Je ale již pozdě, blíží se noc, a tak je Christopherovi nabídnut nocleh ve zdejším nevěstinci a na noc je mu přidělena jedna z dívek. Christopher na nějaké hrátky nemá náladu, a tak si s prostitutkou, která má lehce zdeformovanou tvář, začne povídat. Žena mu mimo jiné prozradí, že ve zdejším bordelu Komomo před časem byla, ale že umřela. A začne mu vyprávět příběh svůj a Komominy smrti. Jenže Christopher jejím slovům nehodlá uvěřit, a tak mu děva vypráví příběh znovu a znovu a pokaždé čím dál blíže pravdě… Jenže čím pravdivější verzi se Christopher dozvídá, tím více jej děsí.
Co napsat k dílu Takashiho Miikeho? Co napsat k jakémukoliv jeho dílu? Kromě toho, že patrně nejlepší je nevědět nic a prostě do něj skočit hlavou napřed? Jen tak má ten kýžený a správný dopad. Nebo to vše shrnout do všeříkající, ale přesto nic důležitého (ve smyslu spoileru a překvapení) neodhalující dráze: Naprosto nechutná, ale přesto vynikající zběsilost? Asiati (a Japonci obzvláště) prostě nejsou normální.
„Stopa“ je stejnou měrou šokující, nechutná, v jistých okamžicích opravdu až nepříjemně odporná (už jsem viděl a snesl kde co, ale potracená miminka fakt působí) záležitost jako i pronikavě a do hloubky jdoucí psychologické drama o osudech jedné nešťastné dívky. A je jen a jen na divákovi, která poloha jej bude děsit, svírat a mrazit více. Historický příběh působí svou syrovostí, barvitostí (a to jak vizuální, tak vypravěčskou a zápletkovou), Miikeho svérázným a nemilosrdným přístupem. V několika vlnách „Stopa“ vygraduje až do živého trýznivého utrpení (nejen, co se týče postav, ale i samotného diváka). Přesně tak, jak si jej Japonci umí užít. A to se Miike kvůli US trhu ještě držel zkrátka. Ale ani tak to poslednímu dílu první série „Mistrů hrůzy“ nepomohlo, protože stanice Showtime se nakonec krátce před americkou televizní premiérou rozhodla tento díl neodvysílat.
Kromě režisérského stylu, působivé vizuality a odhodlání nekličkovat mezi syrovostí a realističností je plusem „Stopy“ i herecké obsazení. Billy Drago v hlavní roli působí vizuálně působivě, jeho specifická tvář, jako stvořená pro záporné role, se ukázala být kladem i v (relativně?) pozitivní roli ztrápeného postaršího muže hledajícího klid a lásku. Skvělý výkon, podpořený maskérskou prací, podala Yûki Kudô (objevila se např. i v „Křižovatce smrti 3“) coby prostituka. Ač se před kamerou moc neohřeje, velmi působivá a zapamatovatelná je ve své roli mučitelky autorka literární předlohy Shimako Iwai a v paměti jistě na dlouhou dobu utkví i Kumiko Imai a Hôka Kinoshita v rolích prostitutčiných rodičů.
„Stopa“ je drsná, bizarní, nepříjemná, ale pohlcující a poutavá podívaná. Patří k těm dílům, po jejichž zhlédnutí si řeknete: „Co jsem to, sakra, právě viděl?“ Je to dokonalá esence hrůzy, grotesky, bizarnosti, psychologického dramatu a hnusu. Prostě další (nejlepší?) Takashi Miike.