Mistři hrůzy: Tanec mrtvých
Masters of Horror: Dance of the Dead
USA, 2005, 59 minut
Režie: Tobe Hooper
Scénář: Richard Christian Matheson
Hrají:
Jessica Lowndes (Peggy)
Jonathan Tucker (Jak)
Marilyn Norry (matka)
Robert Englund (MC)
Svět po třetí světové válce je jiný. I Spojené státy jsou jiné. Velká města zmizela nebo zdivočela. Kalifornie neexistuje. Poslední zbytky jakési normálnosti se zachovávají pouze na malých městech a na venkově. A právě v takovém malém městě žije sedmnáctiletá Peggy se svou starostlivou matkou a vedou malý motorest. Peggy často vzpomíná na svou starší sestru, o níž přišli během války. Matka Peggy drží hodně zkrátka a varuje ji před nebezpečím a zlem tam venku. Peggy však touží po světě, a když do jejich podniku zavítají dva přidrzlí motorkáři se svými přítelkyněmi, svitne ji naděje. Jeden z mladíků, Jak, ji totiž nabídne doprovod při noční vyjížďce a vezme ji do nedalekého města, do nočního podniku Doom Room, kde oblaženi alkoholem a drogami zhlédnou neobyčejnou šou – tanec mrtvých. A právě v tomto klubu Peggy odhalí nemilé tajemství a zjistí, že zlo nemusí být jen tam venku.
Pro třetí příběh první série „Mistrů hrůzy“ nazvaný prozaicky „Tanec mrtvých“ Tobe Hooper zrežíroval scénář Richarda Christiana Mathesona vycházející z povídky jeho otce Richarda Mathesona.
„Tanec mrtvých“ vás nevyděsí. Jde spíše o moderní moralitu. Postapokalyptický vizuální kaleidoskop dekadence a pokryteckých morálních hodnot. Matheson s Hooperem útočí spíše na mysl a cit, než na nervy, žaludek a zježené chloupky. Svým způsobem dokázali zajímavě nastínit nahnutý svět, který však, ač se to zpočátku zdá očividné, jeho obyvatele nestrhl do jasných kategorií. Ano, Jak je punkerský motorkář, který se svým kumpánem za bílého dne uprostřed ulice přepadává lidi a krade jim jejich krev, kterou pak za úplatek prodává majiteli obskurního klubu. Ale také dokáže mladé dívce držené stranou ukázat svět, jiný svět, a dovést ji až na pokraj kruté, ale osvobozující pravdy, k němuž by dívka sama jistě nedošla. A zůstat při ní jak při překračování onoho okraje, tak i po jeho překročení. Peggy je hodná a poslušní dívka, ale i v ní bouří vlnobití zájmu o poznání, o vlastním pohledu, vlastním ohmatání oněch zel a nedobrých věcí, o níž ji toho tolik navykládala matka, která nemá zrovna klidné spaní. A pak je zde majitel a moderátor nočního podniku, provozujícího kontroverzní zábavu, tanec mrtvých, který překračuje hranice dosavadní morálky, na druhou stranu, i on jen dělá svou práci, na hranici legálnosti, a i když je od prvního pohledu opravdu nechutný (a Robert Englund takový prostě umí být) a odporný, i on ví, kdy je třeba zachovat se správně.
„Tanec mrtvých“ není nic originálního, je to spíše moderní pojetí již lehce otřepaného tématu. Musí se však uznat, že zombie forma je zde uchopena možná ne přímo originálně, ale určitě neotřele a nápaditě. Snad proto, že není hlavní nosnou zápletkou příběhu, i když… to již nechme subjektivnímu posouzení. Napohled je „Tanec mrtvých“ slibný – postapokalyptická psychedelická budoucnost, tvrdá rocková hudba, zběsilé kostýmy, hořící zombie, nahé dívčiny a opravdu nechutný Robert Englund (natolik nechutný, že si to zaslouží zmínit ještě jednou). Sloupne-li se však blikavé a zářivé pozlátko, pod ním se skrývá jen slušně průměrný příběh.
Za velké negativum považuji opravdu protivné hrátky s obrazem, to je prostě nešvar filmového hororu nultých let.
