Mistři hrůzy: V jako vampýr
Masters of Horror: The V Word
USA, 2006, 59 minut
Režie: Ernest R. Dickerson
Scénář: Mick Garris
Hrají:
Branden Nadon (Justin)
Arjay Smith (Kerry)
Michael Ironside (Chaney)
Lynda Boyd (matka)
Justin a Kerry jsou dva studenti, co se hrozně nudí, Kerry jen tupě mastí "Doom", Justin má problémy se svým otcem, který odešel od něj, malé sestry a jejich matky. A tak se jednoho večera rozhodnou navštívit Justinova bratrance pracujícího v místní márnici a pohřebním ústavu. Jenže ústav najdou prázdný, tedy bez života… tedy…
Třetí část druhé série „Mistrů hrůzy“ je další čistě autorský příběh vzešlý rovnou ze scénáře, tentokrát přímo z pera tvůrce celého seriálu Micka Garrise. Možná proto se minimálně v první půli prokáže velmi slušným žánrovým řemeslem, co se týče atmosféry a strachu.
Protože návštěva kluků v márnici oplývá jednoduchou a prostou, přesto silnou tísnivou a strašidelnou atmosférou prázdných prostor. Jen dva kluci a pár mrtvol v opuštěné márnici, tohle sice občas zavání tendenčností, ale prostě to, podpořeno osmdesátkovým duchem a carpenterovskou hudbou, funguje. První půle je ukázkou krásně vrstvené strašidelné atmosféry a někdejší síly upírských příběhů. I samotný Ironsideův upír působí ve své jednoduchosti (opravdu stačí stylový ksich a trocha krve na bradě) děsivě. Nechybí ani odkazy ke klasikám filmového upírského žánru „Upír Nosferatu“ (1922) a Lugosiho „Draculu“ (1931).
Zajímavý však „V jako vampýr“ může být tím, že zároveň dokáže v sobě nést i negativa upírského žánru. Ty se kumulují ve druhé půli příběhu, kdy atmosféra a kvalita prudce klesají jako tep upírem čerstvě kousnutého živáka. Atmosféra vyšumí v ukecanosti, postavy se stanou žánrovou sebekarikaturou, potácející se od jedné bezvýznamné scény ke druhé a napětí společně s jakoukoliv hrůzou a strachem z upírů zmizí skousnutím upířích čelistí. A to i přesto, že je příběh relativně krvavý a řemeslně není „V jako Vampýr“ pojat vůbec špatně. Jenže je to k ničemu, když přestanete řešit postavy, ze záporáka se stane nezáživný bambula a z pocitově dobře rozjetého příběhu klasická současná upírská nuda.
Je to trochu překvapení, protože „V jako vampýr“ natočil režisér, který po několika filmech (včetně jednoho ze dvou filmových příběhů ze záhrobí „Rytíř démon“ (1995)) přesedlal na televizní tvorbu a nabírá v ní zkušenosti dodnes jak ve filmové, tak seriálové tvorbě (např. seriály „Dexter“, „Podstata strachu“, „Upíří deníky“, „Živí mrtví“ nebo „Satan přichází“). A i Mick Garris je minimálně zkušený žánrový rutinér, což v plné palbě ukázal v první půli tohoto příběhu.
Kromě klasika svérázných, zajímavých a záporných rolí Michaela Ironsidea za zmínku stojí jistě jedna z nejvýraznějších hororových holčiček nejen nultých let nového tisíciletí Jodelle Ferland, na jejíž výraznou tvář můžeme narazit v hororech „Oni přicházejí“ (2002), „Carrie“ (2002), „Silent Hill“ (2006), „Seed“ (2007), „Prokletí domu slunečnic“ (2007), „BloodRayne 2: Vykoupení“ (2007), „Případ číslo 39“ (2009) nebo „Chata v horách“ (2012). A dobře, abychom tu tematicky měli její upířiny pohromadě, narazíte na ni i ve dvou částech ságy "Stmívání" - "Twilight sága: Zatmění" (2010) a "Twilight sága: Rozbřesk - 2. část" (2012).
„V jako vampýr“ tak trochu působí jako jakýsi přechodník mezi starými a novými upířinami, takřka učebnicový příklad kloubící v sobě jak kvality, tak i negativa tohoto žánru. Stává se tak zvláštním a netypickým příběhem a dílem série, který může stejně (a současně) nadchnout i zklamat. Naneštěstí však konečné hodnocení patrně nemusí být přívětivé.
