Mistři hrůzy: Všichni křičíme zmrzlina
Masters of Horror: We All Scream for Ice Cream
USA, 2007, 57 minut
Režie: Tom Holland
Scénář: David J. Schow
Hrají:
Lee Tergesen (Layne)
Tim Henry (Papa Joe)
Ingrid Tesch (Angela)
William Forsythe (Buster)
Layne se se svou ženou Angelou a dvěma dětmi po letech vrátil zpět do svého rodného městečka. Zrovna v době, kdy začali umírat jeho přátelé z dětství. Layne začne zažívat zvláštní pocity, i když je teplo, najednou je mu hrozná zima, slyší podivné hlasy a poměrně často se v myšlenkách vrací do svého dětství. Když umře další z jeho přátel a děti z městečka začnou propadat zvláštním stavům podobným náměsíčnosti, Laynovi začne docházet, že právě dětství je klíčem k odhalení toho, co se děje. Jeho vlastní dětství. Layne s kamarády totiž jako děti chtěli provést místnímu mentálně zaostalému zmrzlináři žert, který se však tak trochu zvrtl. A jak se zdá, mrazivý zmrzlinář se právě rozhodl vypadnout ze skříně coby zapomenutý kostlivec.
Pomsta skrze děti je vždycky dobrý hororový námět. Ví to hned několik žánrových autorů a autorek, včetně autora povídkové předlohy „I Scream. You Scream. We All Scream for the Ice Cream“ Johna Farrise. Pro úplnost dodejme, že tuto povídku do scénáře převedl jiný spisovatel, u nás jen o trošku známější (sotva šest v antologiích přeložených povídek) David J. Schow. A ano, stejně tak je nutné dodat, že to moc dobře ví i ten nejznámější spisovatel, jehož jméno vás patrně při sledování desátého dílu druhé série „Mistrů hrůzy“ napadne. Jenže, jak vidno, on na tohle téma nemá žádný monopol. Což je dobře.
Faktem však je, že „Všichni křičíme zmrzlina“ má zvláštní až osdmesátkovou atmosféru. Rozjíždí se poměrně pozvolna, za pomocí všech myslitelných tradičních propriet a snad až tuctových postupů (klaun, mlha, snové flashbacky). Nakonec se to ale rozjede a poslední třetina příběhu už ubíhá ve svižném, nápaditém a místy velmi působivém tempu. Až tedy na ten echt kýčovitý poslední záběr, který měl být zřejmě nějakou třešničkou na dortu, ale již notně odleženou a scvrklou. Opravdu bych se bez ní obešel, a i příběhu by to prospělo.
Název dílu je hodně běžně používaný slogan, jmenuje se tak hned několik dílů různých seriálů. Naneštěstí v tomto díle zaznívá natolik často, až se stává protivně otravným.
Herecky je „Všichni křičíme zmrzlina“ obsazeno obecně neznámými tvářemi a jmény, což je vlastně dobře, divák se může soustředit čistě na příběh a děj. Výjimkou je jen William Forsythe v roli zmrzlináře Bustera, ale ten je před kamerou stejně pořád jen v klaunské masce, takže ho ani nepoznáte. No a v jedné z roliček se objeví samotný režisér Tom Holland (pokud vám to jméno nic neříká, vězte, že jde o režiséra a scénáristu upírské komedie „Noc hrůzy“ (1985) nebo dnes již kultovní „Dětské hry“ (1988)). Za zmínku určitě stojí Kanaďan Samuel Patrick Chu, který v jedné z dětských rolí vystřihl opravdu ukázkového spratka, přesně takového, jakého mnozí z nás znají ze skutečného života a kterého nechcete mít ve své blízkosti.
„Všichni křičíme zmrzlina“ je snad až příliš klasickým hororovým příběhem o pomstě, v tomto případně opravdu konzumované za studena, o v mysli potlačené vině, která najednou začne užírat mozek a smazávat opar dětské nevinnosti. Tato klasika, obzvláště při rozjezdu příběhu, může být dvousečná nebo může zavánět kýčovitostí, strnulou zatuchlostí a vyčpelou tuctovostí. Naštěstí se z toho příběh otřepe a v závěru naservíruje dějově i vizuálně slušnou a vnitřně uspokojivou hororovou jízdu.
