Nářek duší
No-Do
Španělsko, 2009, 94 minut
Režie: Elio Quiroga
Scénář: Elio Quiroga
Hrají:
Ana Torrent (Francesca)
Francisco Boira (Pedro)
Héctor Colomé (Miguel)
María Alfonsa Rosso (Blanca)
A zase jeden španělský horor mezi filmy Fangoria’s Frightfestu. Opět je lepší než americká produkce, která se na tomhle eventu prezentovala. I když teď není rozdíl tak výrazný. „Nářek duší“ mě nebavil, k tomu se přiznám rovnou. Nevím, čím to vlastně bylo, jestli formou, jakou je natočen, triky, kterými se snaží tvořit děsivou atmosféru, anebo americkým dabingem, s kterým jsem film viděl. Všechno dohromady vedlo k tomu, že jsem se prostě nudil. Neupoutalo mě to, abych s napětím čekal, jak to dopadne.
Manželé se přestěhují do domu, ve kterém asi straší. Mají děti, ale vlastně není tak úplně jisté, kolik jich mají. Nebo měli. A do toho všeho se snaží zjistit, co se vlastně stalo, což objevují pomocí videonahrávek, které jsou přímo prostříhávány do filmu a vytváří tak zajímavou atrakci, která je po nějaké době, zhruba po prvním uvedení, poměrně protivná a nijak mě nedostávala. Snad až na tu sekvenci, kde se postavy konečně doví, co se dělo. Ta je poměrně silná a bez zvuku, v černobílé a za zvuku běžící promítačky vypadá vážně děsivě.
Na španělských filmech se mi líbí několik skutečností. Tou první je element matky. Hodně se na něj dbá a je to patrné v „Nářku duší“, ale také ve filmech jako Sirotčinec, „Ti druzí“ a co si budeme povídat, důležitý je i pro Nepřemožitelné zlo, stejně jako pro Faunův labyrint nebo „Prince bez království“ – ve dvou del Torových filmech je však důležitější absence mateřské lásky a její náhražky. Žena je ztělesněním síly, ale i citového a psychického rozkladu. Ke španělské kinematografii matka patří. Zeptejte se Pedra Almodóvara.
Dalším prvkem španělského hororu, který mě dostával, jsou duchové. Skvělí ve filmech „Ti druzí“ a „Princ bez království“ či „Sirotčinci“, ucházející v těch ostatních. A pak přišel „Nářek duší“, který se opět zabývá duchy. A ono je toho už trochu příliš. Asi jako dívat se na pátý japonský horor a říkat si, co tam sakra zase dělá ta černovlasá vyzáblá a bledá ženská? Je prostě všude. A stejně tak jsou všude i španělští duchové. Je jich prostě moc a jednoho to po dlouhé době přestane bavit. Navíc v „Nářku duší“ jsou nezajímaví a jejich triková podoba je sice novátorská, ale spíš na úkor filmu než v jeho prospěch. Oceňuji snahu, ale tady to prostě moc nevyšlo.
Já ten film vlastně pranýřuji, ale nemohu si pomoct. Chyb je zde přece jen víc. Přílišná klišovitost – armáda kněžích, kteří ví přesně, co dělat a kteří jdou po zlu jako psi po lišce. Snaha být jiný a přesto zůstávat tak stejný. „Nářek duší“ ničím nevybočuje, ničím nepřekvapí, a i když se snaží o zajímavé odhalení, vyznívá poměrně do ztracena, jako profláklá variace na zjištění Nicole Kidman. Jenže vedle „Nářku duší“ vypadá dobře i objasnění pravdy v „Nepřemožitelném zlu“ a to zase není tak geniální film.
A tak nám vychází, že v rámci seriálu o filmech uvedených na Fangoria’s Frightfestu takovým lepším příspěvkem, který rozhodně nejde považovat za vrchol, ale určitě pořád mírně ční nad filmy jako „Pig Hunt“ nebo „Dark House“. Když už nic jiného, není tu žádná parta studentů, kterou je potřeba zabít už jen za to, že se na plátně objevila. Jo, a vážně doporučuji se na tohle podívat v originále, protože dabing – americký dabing! – je příšerný.
Hodnocení: 35%
