Oblicza grozy
Replika, 2014, 348 stran
Antologii s poměrně temnou a hezky zpracovanou obálkou a osmnácti povídkami otevírá autor na slovo vzatý a uznávaný, Jacek M. Rostocki, povídkou „Huda“. Jde o varšavsko-indo-nepálský příběh o titulní mytologické postavě, kterou po nocích střetávají osamělí lidé. Romanticky tajemný příběh o nejcennějších věcech a vůli žít. Hodně dobře, zajímavě a nápaditě napsané, až tak, že forma malinko předbíhá obsah. Rostocki rozhodně umí vyprávět příběh. S atmosférou už to tak horké ale není. 60%
Lovecraftovská povídka může dnes vypadat různě. Může jít o pouhý epigon, který nic nepřidává, nic nerozvíjí, jen pouze znovu a opět zpracovává autorem naznačené postupy, nápady a fráze. Může jít o svérázný pokus spojit lovecraftovské universum s moderní dobou, myšlením a skutky. Může jít jen o atmosférou, pozadím, náznakem inspirovaný příběh, jehož spojitost s oblíbeným světem je záležitostí v podstatě náhodného sepnutí nebo delších rozvah. Anebo to může být zajímavý příběh originálně a zajímavě propojující mytologický svět s realitou, s dobrou pointou, vyjadřující autorovu intenci a uznalý přístup. Což je případ právě povídky „Vade-mecum“ Łukasze Radeckého. Všechny potřebné ingredience, které již od prvních odstavců povídku jasně identifikují. Ovšem nijak k její škodě, protože Radecki, velký milovník a znalec nejen Lovecraftovy tvorby, ale i života a osobnosti, dokáže prolnout osobní přístup a vlohy s nastíněným universem a stylem dost zajímavě a originálně. Včetně skvělého závěru, po němž zůstává příjemný a uspokojivý pocit. Takto má vypadat lovecraftovská pocta. Možná epigon, možná vykrádačka, ovšem s notnou dávkou vlastního přístupu a přínosu. Lovecraftovských hororů je poslední dobou už možná až moc, natolik, že to tenhle specifický, zajímavý a oblíbený styl a směr hororového žánru může znechucovat, ale „Vade-mecum“ je jednou z nejlepších Radeckého povídek, co jsem četl. 100 %
Łukasz Orbitowski je jeden z nejuznávanějších a nejznámějších polských autorů, který začínal u hororů, ale nakonec se vypsal až mimo něj. Přesto jeho jméno v komunitě a žánru pořád zní a neustále se do něj vrací. „Szkło“ je drabble o jednom odrazu. Krátké, rychlé, prudké, stejně jako letmý odraz čehosi ve skle, co již nikdy nebude vypadat stejně, jako v ten daný okamžik. Povídka okamžiku. Už nikdy to nebude stejné. 50 %
„Kieszonkowy demon“ Krzysztofa Maciejewského je krátkou povídkou o tom, jak jeden z autorů přichází k nápadům. Moc krátké, moc jednoduché. Člověk by čekal nějaký nápad, když už to je o tom. Takové skoro nic. 30 %
Ale ono může být hůř. V povídce „Fałszywe wspomnienie“ od Pawła Mateja hlavní hrdinka „bojuje“ s vlastními smysly, vzpomínkami, myslí a tajemným tlačítkem u ní doma. Taková poeovská povídka, na níž je třeba se naladit, jinak se se čtenářem naprosto mine. Což se, naneštěstí, stalo zrovna mně. 20 %
Karolina Kaczkowska však spraví chuť. Protože láska má obrovskou sílu. „Zombie Love“ je v podstatě nekrofilní romantický příběh o lásce až za hrob. Tedy primárně té tělesné, ale na tohle jsou city také potřeba. A hlavní hrdinka se o svého milence, který jí jednou během sexu zemřel, stará svědomitě. A dlouho. „Zombie Love“ je ukázkou, že i k takto vyčpělému a vytěženému subžánru se dá přikročit nápaditě, zajímavě a svým způsobem i originálně. Krátká, účinná a pro mnohé snad i nepříjemná povídka. 80 %
Uf, „Armia ocalenia“ je asi nejdivnější věc, co jsem od Roberta Cichowlase četl. Taky jediná věc, u které fakt nevím, co si o ní myslet. Asi tak – zkombinujte libovolný díl Romerovy série „…of the Dead“ s libovolným dílem série „Jurského parku“, zalijte to omáčkou brakových padesátkových sci-fi hororů a máte „Armiu ocalenia“. Samozřejmě z obecného hlediska. Je to zábavné, je to zvláštní, přesto asi povídka, u které lze nejvíce přemýšlet a pochybovat, proč se objevila zrovna v této knize. 40 %
V povídce „Dom na końcu drogi“ (Piotr Mirski) utíkáš (ano, ty, přesně TY) po hodně nevydařeném mejdanu z domu rodičů a ukrýváš se v opuštěném domě na konci cesty. Tedy, ve zdánlivě opuštěném, protože v něm narážíš na podivnou trojici black metalistů a jejich (nakonec ale čí vlastně?) oběť. Povídka pokud vůbec, zaujme hlavně formou, jakou je napsána, příběh a vyvrcholení jsou takové trochu nevýrazné. 40 %
Dawid Kain rád ujíždí v bizarro příbězích. Není tedy divu, že třináctiletý hrdina jeho povídky „Jak szelest liści w jesienną noc“ a jeho kamarád Marek žijí v tak trochu nezvyklém světě, kde mladé chlapce dojí a ženy snášejí vejce. Markovi se poslední dobou často zdá o podivných šelestících lidech podobných Slendermanům, a když sám začne obrůstat podivnou plísní, hlavní hrdina konečně pochopí slova svých rodičů, že tohle by mohl být ONEN podzim. Škoda, že zajímavě rozjetý a načrtnutý příběh končí trochu tuctově. 70 %
O dobrých věcech občas není co psát. Protože jakékoliv slovo navíc kazí dojem. Příběh rozhovoru s jedním starým malířem, který maluje čápy, „Przewoźnicy“ Pawła Waśkiewicze, je nádherný příběh, který postupně pohltí a drapne mrazivě chladnou kostnatou rukou za krk. 70 %
Nejhorší horor je obyčejná lidská realita. Jsem rád, že to hororový žánr pochopil a vzal za své. Neb skutečnost je mnohdy děsivější a krutější než pofidérní nadpřirozeno. Své o tom ví hlavní hrdinka syrového příběhu „Rozumiesz, skarbeńku" (Tomasz Siwiec), matka dvou dětí, manželka muže, který pro lahev a ránu nejde daleko. 80 %
Abych pravdu řekl, od Tomasze Czarneho je jeho „Nieczas“ celkem nezvyklé překvapení. Co se týče obsahu. Až pohádkově abstraktní příběh, probíhající kolem "Alenky v říši za zrcadlem" s výborně vypracovanou pointou. Na to, že si Czarny libuje v extrémním hardcore hororu plném krve a bolesti, tohle je až čarokrásné. 70 %
Łukasz Henel se začíná jevit jako výrazná persona polského hororu. „Miłość zaklęta v kamieniu” nás seznamuje s knězem, který jednou jedinkrát sejde z cesty a pak už jen trne. Citlivě napsaný atmosférický příběh o lásce, pádu a mrazivém strachu. 70 %
Kněz je hrdinou i dalšího příběhu „Twoje martwe skronie“ autora s příznačným jménem Jacek Piekiełko. Tentokrát se kněz po domluvě s jistým vězněm vydává na vězňovu chatu, aby tam strávil nějakou dobu a napsal knihu. Jenže již po příjezdu zažívá zvláštní zážitky a nakonec odhaluje skutečnou podstatu vězňova odsouzení. Ryze mysteriózně psychologický příběh je lehce podbarven nadpřirozenými konturami, díky čemuž může spoléhat pouze na chytlavost děje. To však ale vyžaduje silné souznění, k němuž nemusí nutně dojít. 50 %
„Klatka“ Michała Stonawského je schizofrenní povídkou o migréně. A migréna umí být pěkná mrcha. Příběh muže, který ztrácí kontakt s realitou, rozprchne se do několika možných eventualit, až uvízne v jedné, té nejméně vhodné. Napínavé, mrazivé, v rámci tématu nápadité. 70 %
Pomyslné žezlo polského bizarro hororu od Kaina přebírá Krzysztof T. Dąbrowski. Hlavní hrdina jeho povídky „ŻyczeNIE“ je smolař prakticky ve všem. Dokonce i jeho kocour mu to každým svým slovem dává najevo. Když se jednoho dne hrdinovi zjeví džin a nabídne jedno přání, hrdina jen tak, protože si myslí, že jde o halucinaci, střelí přání od boku. Džin oznámí, že přání je přijato a do 24 hodin bude vyplněno. A tady začínají trable. Dąbrowski svůj příběh rozvíjí s ironií a škodolibou komičností sobě vlastní a vytváří další ze svých zábavných, tentokrát ani ne bizarních, jako spíše opravdu divných a zvláštních, hororových příběhů, v nichž nic není jak má být. 70 %
Možná jak sám název napovídá, povídka „Adam i Ewa“ Sylwie Błach je romantickým příběhem o lásce a odhalování vlastních vnitřních pocitů. On potká ji a na první pohled se do ní zamiluje, jí je to trochu jedno ale nebrání se, jen pořád tvrdí, že je mrtvá a chová se tak. Jemu to nevadí, naopak, jejich vztah se každým dnem prohlubuje. Ona pořád tvrdí, že je mrtvá, on ji čím dál více miluje a čím dál více jej vzrušuje její mrtvolnost při čemkoliv, co s ní dělá. Ona se rozhodne mu dokázat, že je opravdu mrtvá, on odhalí, co na ní nejvíce miloval. Ve své podstatě opravdu dojemná a zároveň mrazivá povídka zároveň. 80 %
Onou jedinou výjimkou z domácí hororové tvorby je povídka Grahama Mastertona „Noc Wendigo“. Ale v Polsku Mastertona považují již skoro za svého autora a možná v žádné jiné zemi než v Polsku není tak oblíbený a čtený. Masterton je romanopisec. Tuhle schopnost a přednost prostě nezapře. Jeho zpracování klasického příběhu o vraždícím lesním stvoření není vyloženě špatné, Masterton vyprávět umí, titulní bestii vykresluje dobře a strašidelně (hrátky s jeho neviditelností, stojí-li k vám bokem jsou opravdu působivé). Ale kdo četl jakýkoliv jeho román ví, že to prostě umí lépe a krátká forma mu moc nesvědčí. 60 %
Obecně řečeno, „Oblicza grozy“ jsou klasickou antologií, přinášející mnohé podoby i kvality žánru. Jak je již zvykem, vybere si každý, každému se pravděpodobně bude líbit něco jiného, některé povídky působí slaběji jiné silněji, ale u každého čtenáře či čtenářky to může být jinak. V každém případě je tato antologie výběrovou ukázkou moderního polského povídkového hororu.
