Opowieści niezwykłe: Szach i mat
Polsko, 1967, 29 minut
Režie: Andrzej Zakrewski
Scénář: Jerzy Mierzejewski
Hrají:
Andrzej Łapicki (Bartolomeo)
Jan Kreczmar (Angličan)
Ewa Wiśniewska (Angelika)
Mieczysław Pawlikowski (Angeličin otec)
V další části série „Opowieści niezwykłe“ novináře, dumajícího nad partičkou šachu, navštíví duch jistého Bartolomea a během hry mu odvypráví svůj příběh. Bartolomeo je mladý italský geniální šachista, který je zasnoubený s nádhernou Angelikou. Jednoho dne však udělá tu chybu, že ve hře porazí Angeličina samolibého a prohru si nepřipouštějícího otce. Otec Angeliku okamžitě odveze za hranice a Bartolomeo ji již nikdy nespatří. Po takřka dvou letech se zhrzenému, zpustlému a zchudlému Bartolomeovi naskytne příležitost. Jistý Angličan, jehož porazí pouhými několika tahy, mu nabídne práci. Dostane ubytování, stravu a dost peněz jen za to, že s ním odjede do Anglie a bude hrát šachy jen s tím, s kým bude chtít Angličan. Bartolomeo přikývne, po první hře však zjistí, že Angličan nehraje zrovna čistou hru a že spíše než zaměstnancem se stal vězněm…
„Szach i mat“, natočený podle povídky Ludwika Niemojowského, se nese spíše v duchu napínavého thrilleru s lehkou dávkou sci-fi a jen jemnou příchutí hororu. Anglický milovník šachu, technický mistr až uměleckého rázu, vystupuje sice okázale, distinguovaně a sebevědomě, po krátké chvíli však vychází najevo jeho nekalost a šílenství, které se dělí rovným dílem mezi posedlost penězi a chvástavou hrdost na své technické umění, které však není ničím jiným, než podvodem. A to všechno spojuje jeho obliba hry v šachy. Angličanův šachový stroj mi silně připomínal jedno až vědecké pojednání E. A. Poea, v němž se snažil přijít na kloub jakémusi šachovému stroji, s nímž se setkal. Až bych řekl, že snad byl tímto pojednáním Niemojowski inspirován.
Napínavá atmosféra se stupňuje svižným tempem, bez slepých a hluchých míst ve scénáři. I když je třeba si povzdechnout nad tím, že závěr Bartolomeova příběhu je dost rychlý a působí hodně nárazově. Trochu mě také mrzela absence alespoň lehkého načrtnutí a vysvětlení fungování Angličanova šachového stroje. Takhle bez jakéhokoliv náznaku vysvětlení je celá záležitost (na danou dobu) až moc fantaskní a nutí k mnoha zbytečným hypotézám a vysvětlením jeho fungování, které jsou však právě díky absenci byť malinkého náznaku, zcela bezpředmětné.
Celý příběh pak v kontrastu k současné době a modernímu rozvoji techniky, má i zvláštní vyznění. Jak Bartolomeo, tak i novinář, který jej v závěru porazí díky pomoci právě moderní techniky (jakési prehistorické obdoby počítače), by asi koukali, co dokáží počítače dneska a kdo ví, jestli by stále ještě platila Bartolomeova rozhodná závěrečná věta o tom, že i tento stroj vymyslel člověk, takže musí být porazitelný.
Zajímavá je samotná postava Bartolomea, která je šachem posedlá natolik, že si mnohdy nemůže pomoci a jakmile někde zahlédne šachovnici, vše ostatní pro ni přestane existovat. Bartolomeo je prostě jakýmsi vězněm svého vlastního génia, které se samo o sobě stává v podstatě prokletím, což se ve filmu projeví hned dvakrát. Poprvé, kdy se i navzdory všem zjevným následkům rozhodne porazit svého budoucího tchána, ačkoliv musel dobře vědět, že to tchán nenechá jen tak a že ve své blízkosti nesnese někoho, kdo načechral jeho ješitnost. V Bartolomeovi tak zvítězila nutkavá touha uspokojit své geniální vlohy pro šachy a řešení zapeklitých a na první pohled prohraných šachových postavení, nad jeho vřelou a srdečnou láskou ke sličné Angelice. Podruhé pak, když si jej pro své nekalé cíle, právě díky jeho geniálnímu citu pro hru, vybere již zmiňovaný Angličan.
Role Bartolomea se zhostil skvělý a charismatický polský herec Andrzej Łapicki, který zde předvádí hodně dobrý výkon, hlavně coby šachový robot. Mile šílený je i Angličan v podání Jana Kreczmara, přesně takový ten typ sebevědomého neohroženého gentlemana s trošku (na první pohled neznatelně) přeházenými hodnotami a kolečky v hlavě.
„Szach i mat“ je zajímavý, napínavý, tajemstvím opředený příběh. A podivně smutný…
