P2 Recenze

Angela Bridges (Rachel Nichols – The Woods, Amityville Horror (2005)) zůstala na Štědrý den trčet v práci. Všichni její kolegové pomalu opouštějí budovu a ona sama je naprosto vystresovaná. Aby toho nebylo málo nestaruje jí auto a je v budově zamčená. Jako jediná pomoc se nabízí noční hlídač Thomas, který Angele nabídne pomoc a pozve jí i na malou sváteční večeři. Když ale Angela slušně odmítne, udělá Thomas to, co dělá každý normální chlapec když ho dívka odmítne... omráčí ji, svlékne ji a připoutá ji ke stolu ve své malé vrátnici podzemního parkoviště...

P2 od samého počátku vypadalo slibně. Alexandre Aja jako scénárista a producent a lidé z týmu, který stál za Haute Tension (Noc s Nabroušenou Břitvou) a Hills Have Eyes 2006, jako členové štábu. Na režisérské stoličce tentokrát sedí Ajův přítel Franck Khalfoun a před kamerou dva talentovaní herci. Co více jsme si mohli přát?

P2 začíná velice působivou titulkovou sekvencí při niž sledujeme zoufalou Angelu s vřískotem vylézající z kufru svého vlastního auta za zvuků klasické Vánoční koledy Marylin Monroe. Potom film nasadí vcelku pomalé tempo a než se Angela ocitne v Thomasové „náručí“ uplyne dobrých 30 minut. Režisér však moc dobře ví co dělá a celou tu dobu poctivě buduje napětí a mrazivou atmosféru která eskaluje díky již zmíněné titulkové sekvenci. Celý film poté již neztrácí tempo a co následuje je adrenalinová koláž napínavých a děsivých scén. Angela je během filmu vystavena jak fyzickému tak psychickému teroru a divák to s ní vše prožívá.

Okamžiky „klidu“ připomínají legendární horor Misery zatímco akční momenty Vám jistě připomenou již zmíněné horory Alexadra Aji. Film s takhle komorním zaměřením na první pohled nenabízí mnoho příležitostí ke krvavému řádění, jakému jsme byli svědky například v Haute Tension (O násilí P2 hlavně není) ale i přesto je druhá polovina filmu jedno pořádně krvavé, brutální, napínavé a občas i jemně politicky nekorektní hororové peklo u kterého by měl každý nenáročný divák chrochtat nadšením.

Film je vlastně sérií scén obsahující tři klíčové momenty z nichž Vám však ani jeden samozřejmně neprozradím. Každý tento moment (scéna) je něčím vyjímečný a zaručeně Vám u něj přeběhne mráz po zádech. Má jediná opravdová výtka směřuje k Wesu Bentleymu jako Thomasovi, který sice v první polovině působí jako psychopat naprosto uvěřitelně ale v té druhé už mírně přehrává a navíc film obsahuje jednu scénu která podle mne nikdy neměla spatři světlo světa (Nápověda: Elvis).

Rachel Nichols je naprosto dokonalá a P2 se tak stává jejím prvním hororovou hlavní roli a třetím hororem ve kterém exceluje. Scéna kde ji Thomas donutí zavolat rodině je nejlépe zahraná scéna její dosavadní kariéry.

Pokud se Vám líbil Motel Smrti a nevadí Vám pomalejší tempo, vřele Vám P2 doporučuji. U mne prostě (stejně jako Vacancy) zafungoval a celou dobu mne udržel (i přes jistou předvídatelnost) v napětí a příjemném strachu . U nás v kinech se jej sice do Vánoc nedočkáme ale jedno je jisté, P2 je hned po původních Black Christmas nejlepší Vánoční horor jaký jsme si mohli pod stromeček přát. 8/10