Pátek třináctého
Friday the 13th
USA, 2009, 97 minut
Režie: Marcus Nispel
Scénář: Damian Shannon, Mark Swift a Mark Wheaton podle postav Victora Millera
Hrají:
Jared Padalecki (Clay Miller)
Danielle Panabaker (Jenna)
Travis Van Winkle (Trent DeMarco)
Derek Mears (Jason Voorhees)
Remaky jsou zlo, hlavně u takových klasik jako je „Pátek třináctého“ nebo „Noční můra v Eml Street“, o čemž jsme se už přesvědčili. Vracet se ke klasice žánru je sice chvalitebné, ale bylo by lepší, kdyby se původní filmy znovu dostaly do kin, byly vydány v remastrované edici na DVD nebo Blu-ray. „Pátek třináctého“ remake je patlanina, která dala dohromady všechno, co nikdy nemohlo mít velký spěch. Ani ve chvíli, kdy se na scéně objeví Jared Paladecki, což fanynky jistě ocení. Jenže ani jeho naivní kukuč úplně všechno nezachrání.
Marcus Nispel se chce podle všeho profilovat jako režisér remaků, což dokázal ne až tak špatným „Texaským masakrem motorovou pilou“, který se však originálu nemohl rovnat ani zdaleka. Ta atmosféra prostě chyběla. Jeho dalším pokusem byl právě „Pátek třináctého“ a patrně jeho největším dílem bude prozatím nová verze „Barbara Conana“. Osobně si nemyslím, že Nispel má na to, aby natočil výtečný film. Už samotný úvod „Pátku třináctého“ to dokazuje.
Sledujeme černobílou sekvenci, která nám má ukázat, jak končil originál – paní Vorheesová je zavražděna, ale její syn žije. Nebylo by to špatné, kdybychom hned v další sekvenci, která trvá dlouhých 20 minut, nesledovali skupinku pěti mladých lidí, jak si to jedou do lesa rozdat. Dobře, jejich úmysly byli objevit Crystal Lake, ale sex je onou stříbrnou nití, která se táhne celým filmem. Ale hlavně, na začátku této dvacetiminutové sekvence je znovu odvyprávěno, co jsme sledovali v krátkém černobílém úvodu. Proč? Proč je všechno tak natahováno. I hodina a půl byla příliš moc. Dvacetiminutová sekvence je totiž o tom, jak je pět lidí zabito – alespoň čtyři určitě – ale o nich přitom vůbec film není. Ten je o další skupině teenagerů, která si vyrazí na chatu jednoho z nich, zbohatlického synka. Polovina z nich proto, aby si vrzla, druhá polovina proto, aby se zhulila. Nevěra se příliš neřeší.
Většina postav jsou idioti, především pak mužští „hrdinové“, ženy se chovají s prominutím jako lehké děvy, což nás přivádí k tomu, že postavy jsou trapně karikovány, což ovšem není pro horor nic nového, alespoň pro ten americký ne. Většinu postav jsme už viděli tolikrát, že už je nám jedno, kdo je hraje, pořád je to to samé. Film pak vyniká jedině tím, že je zde více záběrů na ženská prsa, navíc záběrů rozmanitějších, protože se obnaží skoro každá ženská „hrdinka“. Konkurovat filmu tak může snad jen „Piraňa 3D“.
Gore ve filmu je dost ubohé a originálu od Toma Saviniho se nemůže ani zdaleka vyrovnat. Jen škoda, že mistr pověsil svou profesi na hřebík a raději se věnuje hraní a režírování. Film se snaží neustále děsit publikum tím, že se všechno odehrává ve tmě. Je zajímavé, že jeden z nejděsivějších filmů všech dob – Texaský masakr motorovou pilou – se většinu času odehrává ve dne. Tma prostě nestačí, i když se film v závěru snaží být docela akční a přidává tomu i déšť. Pro mě tohle prostě nefunguje, postavy jsou ploché a neskutečně jasně dané, takže nás nemohou překvapit. Směska „Prciček“ a teenage hororu ve stylu „Domu voskových figurín“ pro mě prostě nefunguje. Skoro si říkám, že i tak pitomý remake jako „Noční můra v Elm Street“ z roku 2010 vlastně není tak špatným filmem. A když už jsem reinkarnovanému Freddymu dal 35%, nemohu jinak, než jít ještě níž. Už jen za ten závěr, který je opět ukázkou debility tvůrců a neschopnosti čímkoli překvapit.
Hodnocení: 25%
