Peter James: Proroctví
Prophecy
Naše vojsko, 1994, 224 stran
Archeoložka Frannie je mladá svobodná dívka, která má svou práci, trhla se od rodičů, s nimiž občas vzpomíná na jejich staré bistro, kde obsluhovala, a užívá si život single počátku 90. let 20. století. Zrovna veze své kamarádce na venkov její kontrabas. Cestou se setká s malým klukem a jeho otcem a chvíli si povídají. O několik dní později Frannie zcela náhodně otevře časopis, který nikdy nečetla a přečte si inzerát, v němž muž hledá dívku s kontrabasem z nádraží. Jaká podivná náhoda. Po chvilce váhání se rozhodne na inzerát odpovědět a brzy naváže vztah s otcem osmiletého chlapce Oliverem Halkinem, z něhož se vyklube vcelku bohatý potomek aristokratického rodu. Vztah však není jedinou novinkou ve Frannině životě. Začnou se kolem ní vršit podivné náhody, při nichž umírají její kamarádi, syn jejího přítele, Edward se začne chovat divně a Frannie dokonce odhalí, že setkání s jejím novým přítelem a jeho synem nebyla zase až taková náhoda.
„Proroctví“ se rozhodně nedá upřít chytlavost a silná atmosféra, kombinující postupy moderního hororu, tedy syrovost, brutalitu a nápaditost jednotlivých skonů postav s pochmurností starých gotických románů proplétajících čtenáře nejen rozlehlými sídly a panstvími, ale i rodovými taji a kletbami.
Peter James napsal výborný, poutavý a přímočarý příběh, který šetří slovy, ale nešetří čtenáře. Dlouho se neví, co si o příběhu myslet a co se z něj vlastně nakonec vyklube. Postupné rozplétání a zabředávání hlouběji a hlouběji do nemilosrdných osidel osudu a řetězení náhod, vtahuje čím dál více a odhaluje žánrově velmi příjemné oblasti.
Příběh nás střídavě zavádí z velkoměsta na anglický venkov, které obojí vykresluje velmi zajímavě a poutavě, ze stránek doslova čiší uspěchanost městského shonu i poklidná tajemnost a tajuplnost rozlehlého venkova. Postavy jsou vykresleny velmi podrobně, do všech detailů, i přesto, že se jich nakonec románem prožene pěkná řádka.
Za velký klad se dá považovat, že i když všechny ty napínavé a atmosférické náhody začnou zapadat do sebe a dávat jasný odraz – obzvláště po jedné kapitole, která odhalí hodně, ale nelze se jí v příběhu nijak vyhnout – Peter James i poté drží stopu tajemství a překvapení až do samotného konce.
„Proroctví“ je dobrou kombinací starého s novým. Pochmurná atmosféra se zde střídá s akcí, romancí, mrazením, šokem, brutalitou i nadpřirozenem. Na něco přes dvou stovkách stran čeká perfektně umíchaný žánrový koktejl.
Na závěr jen takový dovětek. Peter James je, nebo svého času býval, označován za britského Stephena Kinga (a to i na českých překladech). I tato kniha dokazuje, jak je podobné přirovnávání nevhodné a matoucí. Peter James totiž nepíše jako Stephen King, subjektivně není ani lepší ani horší, je svůj, jiný. Srovnávat jeho tvorbu, jméno či pozici s naprosto odlišným autorem je dost zavádějící. Dokážu si totiž představit, že se Peter James někomu bude líbit dokonce více než Stephen King. James i King bývali hororoví autoři, každý k žánru ovšem přistupoval po svém, což je dobře. Nemáte tak totiž autora a jeho kopii, ale dva svébytné autory, což je, jak sami jistě uznáte, mnohem lepší. Ale to jen tak na okraj.
