Peter James: Srdíčko
Sweet Heart
Naše vojsko, 1996, 222 stran
Charley tikají biologické hodiny… ale proč troškařit, doslova jí duní biologické zvony. S manželem ne a ne otěhotnět, zkouší všechno možné, včetně akupunktury, psychologických procedur až po různé spirituální seance. I proto se rozhodnou přestěhovat z Londýna na venkov a hledají vhodnou usedlost. Jakmile jí manžel jednoho dne ukáže fotky starého mlýnu v Elmwood Mill, zdá se, že mají vybráno. Jenže když na místo přijedou, Charley se nemůže zbavit nutkavého pocitu, že to místo zná, že už tady někdy byla. Po přestěhování ji začnou pronásledovat neblahé vzpomínky z jakéhosi předchozího života, které potvrzují i hypnotická sezení. Charley je adoptovaná, a tak začíná pátrat po své minulosti. Ta se, jak se zdá, začíná prolínat s její současností. Manželství se rozpadá, lidé kolem začínají umírat. Pandořina skříňka je otevřena a zavřít se již nedá… Charley jako by byla uzavřena v neustále se opakující historické smyčce.
Peter James má skvělou schopnost navodit ve zdánlivě obyčejném příběhu jen lehce nadprůměrně obyčejných lidí poměrně schopně a účelně houstnoucí atmosféru. Z pohledu žánru se v „Srdíčku“ zpočátku děje ještě mnohem méně než v Jamesově dalším hororu „Proroctví“. Dramaticky romantický příběh o manželech, snažících se zplodit potomka, vypadá jen jemně okořeněný neméně romantickým spiritismem otírajícím se o odhalování předchozích, respektive minulých životů a jejich vlivu na životy současné. Zkráceně a částečně hanlivě – romantický příběh na nedělní odpoledne někde na dece pod stromem.
Jenže chyba lávky. Příběh se z žánrového hlediska rozjíždí sice pozvolna, ale když už se rozjede, podivné úkazy, vidiny, přízraky, a ještě podivnější náhody se začnou kupit na stránkách v příznivé intenzitě a k počátečnímu lehkému spiritistickému nádechu se přidávají duchařské opary a okultní stíny, kniha vás má.
Pomyslnou třešničkou na dortu je, že Peter James v rámci zápletky a pointy přichází s poměrně neotřelým a zajímavým, až originálním prvkem, který uvízne v mysli a pomáhá tlačit příběh až do konce. A originální šmouha v klasickém tématu či námětu, to je věc, která vždycky potěší.
Peter James se v podobně mysteriózní, spirituální a okultní tématice vysloveně vyžívá, o čemž svědčí i jiné jeho knihy z jeho hororového období. Na první pohled poklidný duchařsko-okultní příběh se však nebojí obohatit vyhrocenými scénami, z nichž mrazí a čtenář upadá do nepříjemného rozpoložení, ať už jde o scény realistické nebo snové. A ví, jak s nimi naložit, protože rozřezávání penisu v jeho podání působí stejně, ne-li hrůzněji, jako v kdejakém gore nebo torture porn hororu.
„Srdíčko“ díky této autorově schopnosti trochu působí, jako kdyby se postavy v příbězích Rosamunde Pilcher nebo Danielle Steel najednou začaly chovat trochu jinak, než jak jsme zvyklí, či jak je očekáváno. Prostě manželský pár, pokoušející se počít dítě, se přestěhuje na krásné místo na venkově, starý mlýn, jezero, vířící vodní proud v náhonu… cítíte tu romantiku? Jenže pak začnou vidiny, po domě se kdosi pohybuje, hrdinka cítí vjemy z cizího života, ale jsou tolik osobní, potká podivného muže a dost ošklivým způsobem zemře sousedčin pes. To pak začíná ta pravá romantika, temná, mrazivá a děsivá, pro nás, pro milovníky podobných příběhů.
„Srdíčko“ je velmi solidní a příjemný zástupce svého žánru, pracující se všemi vhodnými proprietami a plně využívající použité ingredience. Je to fantastický příběh, kde se poetická a romantická fantastika pravidelně houpou na houpačce s ryzím a mrazivým hororem. Jednou nahoru, jednou dolů a pak zase zpátky. Prudčeji a silněji. S pořádnými odrazy.
Houpete se rádi?