Petr Boček, Miloslav Zubík: Mrazivé příběhy
Vydalo nakladatelství Akcent, 2012, 249 Kč
Když jsem se s jejich tvorbou setkal poprvé, oslnili mě svou syrovou realističností, reflektující krutou a nemilou realitu současného světa. Jejich povídková kniha mě potěšila již tím, že mi ukázala, že si oba stejně dobře radí i s nadpřirozenými a fantastickými motivy.
Autorům se musí uznat snaha o pestrost, a to jak v případě zápletek a point, tak i v rámci forem vyprávění a uchopování jednotlivých příběhů. I když vám občas ona forma tu může, tu nemusí (např. „Vraždy v Sitdownu“) sedět. Boček se Zubíkem střídají prostředí, styl, údernost, jasnost, drsnost, atmosféričnost, jemnost, přímočarost, tajemnost, strohost, popisnost a v každém směru se pokouší z daného přístupu vyždímat co nejvíce a co jak nejpraktičtěji jej uchopit.
Prakticky 50 % sbírky tvoří takřka švandrlíkovské až cynicky komické horrory („Dostaly už rybičky nažrat?“, „Není nad dietní stravu“, „Balkon“, „Chybná kalkulace“). Ty však, na rozdíl od většiny švandrlíkovských ironicko-komediálních repetitivních příběhů obsahují mnohem výraznější pointy a větší tah i na jinou než jen pointově-humornou branku. Ač pobaví stejně jako ony, mnohem častěji a více z nich i zamrazí.
Dalších 25 % zabírají klasické ryzí atmosférické a realistické horrory, nejednou přímo odkazující k oblíbeným autorům spisovatelské dvojice, v nichž se snoubí smysl pro cit a detail se schopností nahustit příběh do příjemných mlžných chmur („Grauheitel… a ti druzí“, „Dálnice“, „Tvář za zdí“, „Úklid“, „V prachu“, „Důchod“, „Moji milí čtenáři“).
Posledních 25 % obsahu je pak vysázeno mixem sci-fi („Ta úchvatná vůně papíru“, „Blízká setkání čtvrtého druhu“), fantasy („Třikrát v Lugosu“), thrilleru či ne zcela horrorových povídek („Seladoni“) a plánovitě akčně béčkových příběhů. Setkáme se tak, např. s klasickým béčkovým drsným hrdinským klaďasem, s mluvou drsnou jako jehličí utírající zadek, smradlavýma nohama a slabostí pro výrazné ženy s knírkem („Běsnící mutace“) nebo synem diktátorského vůdce („Můj otec a vůdce lidu“).
Všechny tyto povídky jsou promíseny pro čtenáře ve velmi příjemném poměru. Slibný poměr vychází i ve vztahu dobré a zajímavé povídky versus slabší. Těch prvních je výrazně více. Všechny si však drží autorský styl a snahu odvyprávět příběh co nejlépe, což z „Mrazivých příběhů“ dělá zajímavou, čtivou, dobrou a doporučeníhodnou knihu a ze jmen Boček & Zubík pozoruhodnou autorskou dvojici, o níž určitě ještě uslyšíme. Třeba proto, že jim nedávno vyšla druhá povídková sbírka.
http://www.vydavatelstviakcent.cz/kniha.php?id=894
Hodnocení: 80 %
