Podstata strachu: Seance
Fear Itself: The Spirit Box
USA/Kanada, 2009, 42 minut
Režie: Rob Schmidt
Scénář: Joe Gangemi
Hrají:
Anna Kendrick (Shelby)
Jessica Parker Kennedy (Becky)
Martin Donovan (Shelbyn otec)
Mark Pellegrino (Mr. Drake)
Mladičké studentky Shelby a Becky se na Halloween z nudy rozhodnou vyvolat nějakého ducha a popovídat si s ním. K jejich velkému překvapení se jim jejich pokus podaří a naváží kontakt s duchem, který se jim představí jako Emily. Jedinou Emily, kterou obě znají je jejich někdejší spolužačka Emily D’Angelo, která nedávno spáchala sebevraždu. Jenže duch Emily jim řekne, že to sebevražda nebyla, že byla zavražděna. Holkám to nedá spát a začnou samy pátrat. Shelby, jejíž otec je policista, se dostane ke složce Emiliina případu. Jejich pátrání však není tak tajné, jak si myslí, Shelby při tréninku v bazénu přepadne maskovaná postava a zanechá jí vzkaz, ať nechají spát, co je již mrtvé. Vyšetřování holky přivede na stopu jejich učitele jménem Drake, který má zálibu ve studentkách a nijak neskrývá svůj obdiv právě k Shelby. Jenže je to opravdu tak jednoduché?
Jedenáctým dílem série se tvůrci zřejmě rozhodli zavděčit mladším, tedy náctiletým, hororovým fanouškům a fanynkám. A nebyl to vůbec špatný tah. „Seance“ je sice koktejlem všech možných teen-hororových postupů, zápletek, scén, zlehčování, nelogičností a nelogického chování a klišé, místy navíc ukuchtěných stylem dortu pejska a kočičky, ale ono to nakonec nějak drží pohromadě, dá se to vypít a v případě nouze nebo nerozhodnosti to dát znovu.
Tento koktejl nám nabídne duchařinu, chce se mi až napsat klasickou duchařinu, s vyvražďovací příchutí okořeněnou krátkým výstupem klasického maskovaného zloducha (kterých se od dob „Vřískotu“ po filmech potuluje habaděj a liší se tak akorát pokrývkou ksichtu – tahle je docela povedená). Jenže to není všechno. Zase tak jednoduché to není. Ona i ta dnešní mládež dokáže vymyslet nepochopitelné věci.
Krátce řečeno – všechno jste již viděli, všechno jste již slyšeli, všechno již dříve někoho napadlo, všechno to již dříve bylo natočeno, všechna překvapení, záludnosti a pointy již prošla (pokud tedy máte nakoukáno alespoň několik desítek hororů, obzvláště těch o náctiletých pro náctileté – a já to opravdu nemyslím nijak zle nebo nedej, Lovecrafte, posměšně, ať se propadnu do Západního Německa, jestli kecám!!!) vašimi mozkovnami a určitě tam z nich něco zůstalo.
Je to prostě jedním slovem recyklát, který se snaží zaujmout několika samoúčelnými lekačkami a „opravdu nečekanou“ pointou. Jenže musím, a ani se tomu nijak nebráním, napsat, že to, a obzvláště coby součást televizního (notabene ve srovnání s některými předešlými díly) seriálu, není zase tak špatné. Je to jednohubka, kterou bez přemýšlení v řadě dalších vložíte do pusy, požvýkáte, snad trochu popřemýšlíte nad tím, co ji udělalo chutnější, nebo co kazí její chuť, ale v klidu ji spolknete a sáhnete po další. Když už jsem u toho přirovnávání s jídlem, je to jako fast food, kolikrát jste do sebe narvali různé bagety, hamburgery, housky, chleby, rohlíky se vším možným, sežrali to, aniž byste přemýšleli o tom, co jíte, a jednou za čas při tom zjistíte, že některý ten fast food překvapivě nechutná tak špatně. No, a v tomhle případě jste sáhli po balíčku s nálepkou „Seance“.
Mezi ty chutnější ingredience zcela určitě patří představitelka Shelby Anna Kendrick, která určitě potěší fanoušky a fanynky „Stmívání“. Mě potěšila hlavně svým neuvěřitelně milým obličejem, v rámci toho, co jí tento díl jako takový po všech stránkách umožnil, uvěřitelným a zajímavým hereckým výkonem a v rámci zástupu tuctových hororových hereček (tzv. silikony na špejlích) zcela netuctovým vzhledem. Dalším chutným kouskem byla již zmíněná maska. Ta se mi líbila a trochu jsem se jí i lekl.
Mezi ty trpčejší a méně chutné ingredience mimo mnoho jiného patří Becky. Ony asi takové typy holek v reálu určitě existují, ale mě prostě pijí krev a děkuji komukoliv, že jsem na své dosavadní cestě životem na moc podobných osob nenarazil. No, a zařadil bych tu i závěrečnou pointu, která ne že by byla nějak extra špatná, spíš jen nedokážu pochopit, proč se někdo tak usilovně a promyšleně snažil, aby k ní došlo... Zvážím-li to ze všech stran, možná by si to zasloužilo i méně, ale mě vychází jako pramenitá voda čistý a průzračný průměr.
