Pojídač hříchů
The Order
USA / Německo, 2003, 102 minut
Režie: Brian Helgeland
Scénář: Brian Helgeland
Hrají:
Heath Ledger (Alex Bernier)
Shannyn Sossamon (Mara Sinclair)
Benno Fürmann (William Eden)
Mark Addy (Thomas Garrett)
Mladý newyorský kněz Alex Bernier se dozví, že zemřel jeho starý přítel a učitel. Oficiálně šlo o sebevraždu, jenže Alex na místě činu nalezne staré aramejské nápisy, které svědčí o tom, že šlo o nějaký rituál. Během vyšetřování se dostane do křížku s katolickou církví, když zjistí, že za smrt přítele zřejmě nese zodpovědnost křesťanskou mytologií a učením dávno zapomenutý tzv. hříchojed – zcela mimo dosah a prostor církve působící člověk, jenž je za úplatek schopen z vás vysát všechny vaše hříchy. Má to jeden háček, hříšníka to stojí jeho život. Alex zjistí, že jde o komplikovanější hru, hříchojed je totiž již svou staletou činností unavený a hledá svého následníka…
Zřejmě se srovnání s již zmiňovaným „Příběhem rytíře“ nelze vyhnout. Takže toho využiji. I vzhledem k tomu, že jde o dost odlišný žánr, je zápletkou a nápadem „Pojídač hříchů“ rozhodně zajímavější a hlubší než předchozí společná práce režiséra a herecké dvojice. „Pojídač hříchů“ je hodně hloubavý a svým způsobem oduševnělý film. Jeho zápletka má originální nádech, a pokud vás baví podobné nábožensko-mytologické náměty, zabíhající do daleké historie a pracující s nevědomostí o historii a starou křesťanskou mytologií (respektive s jejím fiktivním rozvíjením), po této stránce budete určitě spokojeni. Mě osobně připadla postava hříchojeda velmi originální a zajímavá. V podstatě jde o klasický model, který operuje s někdejší vatikánskou (tedy katolickou) mocí a silou zamlčovat důležité a jí nepříznivé a nepříjemné skutečnosti a faktem, že se jí to po čase stejně vrátí a „pravda“ začne vycházet najevo.
Hříchojed tak je vlastně jen jakýmsi zrcadlem odrážejícím skutečný obraz katolické církve, jeho pokřivenost, dogmatičnost moci a pravdychtivost a pokrytectví (což by mohl nejzjevněji symbolizovat citát, respektive katolické dogma, že neexistuje spasení mimo katolickou církev, tedy že každý, kdo je mimo katolickou církev, je v podstatě v prdeli a skončí hodně špatně). Podobných odkazů se v příběhu objeví více. Nemáte-li speciálně ke katolické církvi a obecně ke křesťanství vřelý vztah, budete opět spokojeni a v jistém ohledu i obohaceni. Přesto při sledování filmu můžete nabýt dojmu, nebo závěru, a film by tím mohl ještě hlouběji zapadnout do šedého průměrného normálu, že je to jen další film trefující se do katolické církve a křesťanských dogmat obecně hlavně jen proto, že je to strašně jednoduché a v dnešní době je tato instituce hodně slabým terčem.
Na druhou stranu je však faktem, že to prostě není holt tak popcornové a celkové zpracování, jako by nemohlo a nedokázalo popadnout dech. Ona hloubavost příběhu a snad až přílišné ponoření se do nitra hlavních postav, způsobuje, že film jede se zataženou ruční brzdou. Chybí tomu dravost, akce a spád. Dějová linka je utahaná, vyprávění se bojí ukázat zoubky. Je zde pár povedených scén, např. výslech věšeného člověka, těch je ale hrozně pomálu a po zbytek času se jen brodíme vnitřními pocity jak Alexe, tak i hříchojeda Williama Edena.
Mohlo by se zdát, že je tento fakt potěšující v tom, že by s sebou měl nést ukázku charakterního herectví. To však zůstalo na půl cesty. Herecké výkony nejsou špatné, ale i při délce filmu a pomalosti jeho odvíjení, herci nedostanou zrovna moc prostoru a možností herecky se zvýraznit. Mara Shannyn Sossamon je zde hlavně jen na ozdobu. Její postava je svým způsobem nedůležitá, i když se kolem ní část děje točí a i navzdory tomu, že přesto dokáže do děje zasáhnout více, než většina jí podobných vedlejších rolí.
Heath Ledger ještě nese stopy nevyzrálosti, ještě se vytváří jeho herecký um, který předvedl v pozdějších svých filmech a jímž nás všechny převálcoval v „Temném rytíři“. V rámci možností tak herecky zazáří a zaujmou hlavně Benno Fürmann coby hříchojed a Mark Addy coby velmi svérázný kněz a Alexův přítel a spolubojovník Thomas Garrett. Garrett je kněz, jehož byste opravdu pohledali a s nímž by si jistě rád pokecal každý ateista. Až není divu, že jejich vymírající řád (jehož jsou Alex s Thomasem posledními členy), je s Vatikánem hodně na štíru. Garrett je navíc poměrně humorná postava a Mark Addy je v této roli velice podobný tomu silnějšímu z filmové dvojice Šimon a Matouš.
Možná se není proč divit, že na rozdíl od Helgelandových předchozích filmů („Odplata“, „Příběh rytíře“) „Pojídač hříchů“ poměrně zapadl a společně s mnoha jinými filmy se válí na pomyslném smetišti filmových dějin. Mohl to být povedený mysteriózní thriller se silně hororovou zápletkou. Snad proto, že šlo ze strany režiséra a obou hlavních hereckých představitelů o jejich začátky, však děj začal dusit sám sebe a neumožnil si trochu rozhledu, prostoru k pohybu a rozvoji. Je to škoda, on to není zase tak špatný film, ovšem, i když jsem hororový fanda, nebýt Shannyn Sossamon, asi bych se o tom filmu nikdy nedozvěděl a nikdy se na něj nepodíval.
