Pták s křišťálovým peřím: Přízrak teroru
L'uccello dalle piume di cristallo
Itálie, Západní Německo, 1970, 98 minut
Režie: Dario Argento
Scénář: Dario Argento
Hrají:
Tony Musante (Sam Dalmas)
Suzy Kendall (Julia)
Enrico Maria Salerno (Inspektor Morosini)
Eva Renzi (Monica Ranieri)
Dario Argento mě dokáže překvapit, někdy pozitivně („Tmavě červená“), někdy zase velmi negativně (Dracula Daria Argenta). Nevěděl jsem, co mám čekat od filmu „Pták s křišťálovým peřím: Přízrak teroru“. Už jen ten samotný český název je trochu podivný. Jako kdyby nestačilo jen přeložit ten původní název a nechat tak „Pták s křišťálovým peřím“. Dovětek je asi proto, aby si lidé nemysleli, že je to nějaké porno nebo nějaký divný artový film. Argento se ale v podobných názvech celkem vyžíval. „Čtyři mouchy na šedém sametu“ jsou toho dalším důkazem.
„Pták s křišťálovým peřím: Přízrak teroru“ je klasický giallo snímek a má celkem hodně společného se zmiňovaným thrillerem „Tmavě červená“. Abych byl přesný, východisko je v podstatě totožné. Muž je svědkem toho, jak je vražděna žena. Snaží se pomoct, ale nemůže. Ve vzpomínkách má určitou mezeru. Ví, že viděl něco podivného, ale není schopen určit to, o jakou podivnost se jednalo. A tak začíná pátrání.
Jak už to tak v rámci giallo žánru bývá, od začátku nevíme, kdo je vrahem, a i když po něm pátrá policie, na tu se tolik nezaměřujeme, zaměřujeme se zejména na amatérského vyšetřovatele, kterým je tentokrát americký spisovatel Sam Dalmas, který v Itálii hledal nějakou tu inspiraci, aby znovu mohl začít psát a vydělávat peníze. Už v podstatě zařizuje svůj návrat do vlasti, když se stává svědkem pokusu o vraždu. Poslední oběť totiž neumírá, ale bodnou ránu přežije. Snad i díky Samovi, který tajemného vraha vyrušil.
Sam se stává prvním podezřelým, ale má dostatečné alibi, anebo se prostě jenom dostatečně zamlouvá vyšetřovateli. Ten si však pro jistotu nechává Samův pas. Co kdyby náhodou. Dario Argento, jak bylo jeho dobrým zvykem, nás pěkně napíná a nenechá nás nahlédnout na to, kdo by mohl být vrahem. Pěkně si nás vodí za nos, stejně jako vodí za nos i hlavní postavy. Ty se dostávají do nebezpečí, žijí v nejistotě a vytváří se tak napětí z toho, co se znovu stane. Argento opět exceluje, jen tomu chybí ta správná hudba. Ano, chybí Goblins, na druhou stranu by to bylo s „Tmavě červenou“ až příliš podobné.
Závěr není úplně neočekávaný, respektive odhalování vraha je zde postupné, a tak ještě před samotným zjištěním totožnosti již divák bude vědět, kdo za všemi těmi vraždami ve skutečnosti stojí. I když se vás Dario snaží svést na scestí, už se mu to úplně nedaří. Přesto je „Pták s křišťálovým peřím: Přízrak teroru“ krásnou ukázkou toho, jak vypadá kvalitní italský film, kterých je v hororu přece jen celkem málo. Dario Argento zase jednou ukázal, že není oslavovaným italským autorem jen tak pro nic za nic.
Hodnocení: 75 %
