R. L. Stine: Pověrčivý
Superstitious
Knižní klub, Cento, 1998, 286 stran
Sára Morganová se po nevydařeném vztahu (přitahuje to snad?) vrací do rodného města i na místní univerzitu coby studentka. A zatímco kolem školy brutálně umírají oběti záhadných vražd, Sára se po hlavě vrhne do nového vztahu. S krásným a na první pohled milým univerzitním profesorem Liamem O'Connorem, jehož roztomilost podporuje jeho upřímná víra v různé mýty a pověry. Liam i jeho sestra Margareta studentku ohromí natolik, že Sára, navzdory upřímnému varování své kamarádky, přijme profesorovu nabídku k sňatku. Brzy se však ukáže, že Liamova pověrčivost není tak příjemná a zábavná, jak se na první pohled zdála… a na povrch začnou vyplouvat jistá tajemství.
R. L. Stine jako by se rozhodl ukázat, že zvládne napsat i něco dospělého, pro dospělé čtenáře. Svým způsobem se mu to i povedlo. „Pověrčivý“ je romantické krimi drama s hororovou gradací a příměsí s dobře vykreslenými a vybarvenými postavami. Tedy, ona žánrová gradace by mohla být rychlejší a trochu důraznější. Hororově se román začne projevovat snad až o utrženou paži později, než by žánrově zběhlému čtenáři bylo milé. Tolik zatím k negativům.
Zachránit se to snaží Stineův um napsat chytlavý a sympaticky ubíhající příběh. To „Pověrčivý“ je. Barvité postavy (byť balancující na hraně kýčovité tuctovosti – neodolatelně krásný profesor, lehce naivní hlavní hrdinka, profesorův kolega, který se zásadně ženám nedívá do očí, ale všude jinam, i obezřetná a rozvážná hrdinčina kamaráda) a svižné tempo si čtenáře získají a on čte dál a dál možná ani ne kvůli zájmu, jak to skončí, ale čistě jen pro pocit sdílet s postavami další a další události. Napomáhá tomu Stineho strohý styl, který si snad vybudoval tvorbou pro mladší a nejmladší. Krátké úderné věty, hodně vnitřních promluv postav, zajímavé ale funkční opakování, vybroušené dialogy. To vše udrží pozornost v okamžiku, kdy se kromě krátkých vražedných scén a popisu jejich nálezu nic akčního ani vyhroceně dramatického neděje. Protože převážně sledujeme Sářiny romantické peripetie a tokání s Liamem, případně vzpomínáme na jejího sebestředného bývalého.
Ale ono to nakonec přijde, musí, a když to přijde, je to trochu zbrklé a částečně komické. Jako by se Stine nedokázal od tvorby pro děti a mládež zcela odpoutat a při psaní románu pro dospělé pro námět sáhl do krabice s mnoha svými náměty pro mládežnické horory. Ano, pointa a vyvrcholení je svým způsobem, poplatno názvu, neotřelé a až originální (v souladu s dlouhodobým utajováním v příběhu). Ano, dává to smysl. Ale… opravdu? Opravdu? Zaklapne dospělý dočtenou knihu a řekne si: „Jo! To beru!“?
Přesto, je-li si třeba něco z této recenze zapamatovat, bude to tato základní myšlenka: Není to vůbec špatně napsaná kniha. A pokud vás tvorba R. L. Stineho k hororu přivedla, pokud vás vedla za ruku při vašem hororovém dospívání, není žádný důvod pro to, „Pověrčivého“ minout. Nedělejte to, staří známí se neobchází. Nemuselo by se vám to totiž vyplatit.
Takže když si někdo poblíž vás kýchne, jste-li ateisté, řekněte alespoň: „Zdravíčko!“ Ono vám to (díky tomu), hlavu neutrhne.
