Narodil se 22. srpna 1920 ve Waukeganu, Illinois a zemřel v 91 letech 5. června 2012. Celým jménem Raymond Douglas Bradbury je dodnes považován za jednoho z nejlepších spisovatelů fantasy, sci-fi a hororu. On sám dával přednost označení jeho děl jako fantasy, protože jsou jeho příběhy nereálné. Za sci-fi považoval pouze „Marťanskou kroniku“. V jeho dílech se odráží láska ke všemu, co ho v životě provázelo – ke knihovnám, Hollywoodu, poutím a dalším aspektům.
Celé mládí strávil v knihovnách, četl takové autory jako H. G. Wellse, Julese Verna nebo Edgara Alana Poea. Psát začal v jedenácti a už ve čtrnácti dostal první výplatu za scénář pro show "Burnes and Allen". Chodil na střední školu v Hollywoodu, často jezdil na kolečkových bruslích kolem studií a sbíral autogramy slavných. Za to, že se kdy pustil do psaní, děkuje návštěvě představení "Zvoník u Matky Boží" ve svých třech letech, a potom návštěvě poutě v roce 1932 a setkání s mužem, který si říkal Mr. Electrico, který se ho dotkl a zvolal: „Žij navždy!“
V lednu 1938 mu vyšla první povídka ve fanzinu "Imagination". Bradbury se mohl psaní věnovat naplno, protože ho kvůli slabému zraku odmítli rekrutovat do armády za druhé světové války. Na konci roku 1942 už byl spisovatelem na plný úvazek. Psal především povídky, takže není divu, že mu jako první vyšel sborník s názvem „Temný Karneval“ v roce 1947.
Své nejznámější dílo „451° Fahrenheita“ napsal v knihovně na placeném psacím stroji. Nápad na knihu přicházel postupně. Jednoho dne Bradburyho a jeho známého zastavil v noci na cestě domů policista a zeptal se jich, co dělají. „Dáváme jednu nohu za druhou,“ odpověděl mu Bradbury. Poté, co se vrátil domů, napsal povídku "Chodec", která se dá najít ve sborníku „Zlatá jablka slunce“. Z tohoto chodce se postupem času stal požárník Guy Montag, který požáry nehasí, ale zapaluje. Hlavní postava pro dystopický příběh byla na světě.
K jeho hororovým dílům patří kniha „Tudy přijde něco zlého“ z roku 1962, ve které si Bradbury bere na paškál právě poutě. Do města přijíždí pouť a dva zvídaví chlapci, Jim a Will, ji navštíví. Jenomže už od začátku se jim zdá, že je pouť podivná – zrcadlová síň se plní démonickým kouřem, staří lidé mládnou a nejeden dospělý ve městě se chová zvláštně.
Ray Brabury se nepohyboval jenom ve spisovatelských kruzích. Psal taky scénáře, například k filmu "Moby Dick". Po Hollywoodu se tedy pohyboval i jako dospělý muž. Zde taky dostal inspiraci na napsání knihy "Hřbitov šílenců" (1990). Tomuto příběhu předcházela kniha "Smrt je vždycky osamělá", která se taky řadí k jeho hororovým kouskům.
Kdybychom měli prohlédnout Bradburyho dílo a život, strávili bychom nad ním týdny. On sám každý týden psal povídku, ne všechny publikoval, ale vysvětluje to množství sborníků, které vydal. Namátkou třeba „Pampeliškové víno“, „Ilustrovaná žena“, „Kaleidoskop“ nebo „Jízda naslepo“. V každé povídce se nějak odráží jeho životní zkušenosti, zážitky a lásky. O svém psaní, inspiracích a životě vypráví ve své knize „Zen a umění psát“.
Se svou ženou Marguerite měl čtyři dcery – Susan, Ramonu, Bettinu a Alexandru. Svůj život prožil ve větší míře v Los Angeles, nikdy se nenaučil řídit, dopravoval se na kole. Odmítal moderní techniku a čtečky, ve svých dílech mnohdy varoval proti nadměrnému používání technologií a tomu, že člověka jednoho dne pohltí. V roce 1999 měl mozkovou příhodu, která ho částečně upoutala na invalidní vozík. Jeho zdraví se od té doby zhoršovalo, i když se snažil stále účastnit festivalů a psát. Zemřel v roce 2012 a je pohřbený na hřbitově Westwood Village Memorial Park Cemetery.
„Nemusíte pálit knihy, abyste zničili kulturu. Jenom donuťte lidi, aby je přestali číst.“
