Body Rides
Classic, 2011, 516 stran
Neal Darden vnímá existenci zločinnosti půlky 90. let v LA. A proto si pořídil pistoli. Nelegálně. Snad díky ní před půlnocí, cestou do videopůjčovny, dokáže zachránit mladou ženu před mučením, znásilněním a vraždou a brutálního zločince zastřelí. Tedy, alespoň si to myslí. Poté, co mu zachráněná žena, z níž se později vyklube olympijská skokanka do vody a rozvádějící se manželka upadajícího herce, za svou záchranu daruje kouzelný náramek, který mu umožní opouštět vlastní tělo, přesouvat se do těl jiných lidí a sdílet jejich prožitky, Neal cestou domů zjistí, že vrah, kterého zastřelil, nějakým zázrakem přežil a z místa zločinu zmizel. Když se díky náramku převtělí do zachráněné ženy, stane se tak akorát v okamžiku, kdy jí zmizelý útočník vraždí, tentokrát úspěšně. Neal se bojí, že bude vražda hozena na něj, rozloučí se se svou přítelkyní a odjede z města. Cestou přibere mladou servírku, do níž se zamiluje a která ho přiměje po vrahovi pátrat. Spojují se s Nealovou přítelkyní a v trojici se rozhodnou psychopatického vraha vypátrat a zneškodnit. Dřív, než on najde a zneškodní Neala.
Musím se přiznat, že po přečtení Laymonova jiného románu a několika jeho povídek, jsem tedy očekával něco brutálnějšího, nechutnějšího a perverznějšího. Tedy v tomto směru přímočařejšího, abych se vyjádřil přesněji. Namísto toho jsem dostal „jen“ obyčejný fantastický thriller s letmými náznaky očekávaného a čehosi hororového. Ano, nějaká ta brutalita i sex tu jsou, ale v poměru k stránkovému rozsahu románu v množství na Laymona překvapivě malém. Přesto je román neskutečně strhující a pohlcující. A to je další překvapení, tentokrát příjemné.
Jako by si Laymon řekl, že ukáže, že se umí věnovat i příběhu a nedávat jen volný prostor svým „chorým a zvráceným“ představám. „Ten, který ovládá tvé tělo“ je čistý brak (ne v kvalitativním, ale spíše v žánrovém smyslu), jednoduchý, prostý, narazíte v něm na několik fakt neuvěřitelných a okatě náhodných věcí, obecně vzato je to dojímavá romantická slaďárna opepřená trochou té exotiky (incest, bisexualita, trojky, mimotělní sexuální zkušenosti) a náznakové brutality (vrah se fakt umí rozšoupnout, až je možná škoda, že mu Laymon nedá moc prostoru). Prostě dojemný příběh milostného trojúhelníku se sadistickým vrahem a kriminální zápletkou v pozadí.
To všechno zatlačuje horor trochu do ústraní, ale přesto udržuje příjemné napětí a díky náramku i tajemnou atmosféru podivna, v nejednom případě až mrazivého.
Právě díky onomu náramku román tak nabobtnal. A to hned o několik scén, které by v něm vlastně vůbec nemusely být. Ale k Laymonově cti je třeba říci, že je dobře, že se povaze náramku více věnoval i za cenu letmého odbočení od hlavní linie příběhu (část s Karen) a rozebral jeho fungování. Zatáhl tak do příběhu stopu tajemna, kouzelné a nepříjemné atmosféry.
Možná bych měl být zklamaný, že jsem nedostal to, co jsem čekal, ale já jsem naopak spíše rád, že jsem si prošel strhujícím příběhem (knihu jsem přečetl za dva dny) a zjistil, že když Richard Laymon chce, dokáže napsat i něco poutavého, co vás vtáhne a drží.
