Miasteczko
Videograf, 2015, 362 stran
Marcin chtěl původně psát detektivky, ale nakonec se pod ženským pseudonymem prosadil jako autor romantických románů pro ženy. Teď jej však tlačí termín a sužuje neskutečně silný autorský blok. Jeho žena, která je mu oporou, maká v práci na plné obrátky, a tak Marcin poté, co objeví reklamní letáček, z ničeho nic zamluví dovolenou v domě v malém městečku Morwany na Mazurach. Ještě než se tam vydají, Marcinovi se zjeví duch jeho mrtvého bratra a od odjezdu do Morwan se jej snaží odradit. Marcin se sice vyděsí, ale nechce ženě upřít odpočinek a jeho samotného žene vidina klidu na psaní. Morwany jsou opravdu prdel světa, shluk několika budov, ta jejich naprosto na samotě uprostřed lesa. Ale divná prdel světa. Nejprve to vůbec nemohli najít, pak začnou mít pocit, že zde ubíhá čas jinou rychlostí než byli zvyklí, nemohou se zbavit vědomí, že jejich dům někdo navštěvuje kdykoliv se mu zachce, a když se vydají do městečka, místní jim oznámí, že se z něj již nikdy nedostanou. Když se začnou dít již očividné podivnosti, které Marcina s jeho ženou čím dál více odtrhávají od sebe, začne téct krev a jistota, že Morwany nejsou jen tak obyčejným městečkem, pokus o odjezd nedopadne dobře. Marcin objeví starý deník jedné z návštěvnic Morwan, který mu odhalí mnohá skrytá tajemství. Morwany jsou totiž bydlištěm starých slovanských démonických bohyň, které si vybírají své oběti, z nichž vysávají životní sílu. Nadržených a krvavých démonek…
Cichowlas s Radeckým jsou oba již vypsaní autoři s několika publikacemi na kontě. Přesto je „Miasteczko“ pro Radeckého, který do té doby publikoval pouze povídky nebo novely, románovým debutem. Oba však již ve své předešlé knize „Pradawne zło“ předvedli, že si vzájemně sedli a dokáží vytvořit jednolitý příběh, v němž se jejich relativně odlišné styly (Cichowlas si libuje v nadpřirozené tématice, Radecki v syrovém realistickém gore) nepřebíjí a navzájem neruší. „Miasteczko“ je jen potvrzením jejich sladěnosti.
Příběh plyne ne moc rychle ale ani ne nudně. Občas zaskočí zdánlivým odbočením (objevení se soukromého detektiva) nebo nadbytečnou scénou, vše však nakonec zapadne do jedné příběhové, zápletkové a pointové rovině. Oba autoři se nenechají uspat na vavřínech a v závěru dokáží na první pohled jasný a prokouknutelný příběh dobře zamíchat. Tak, aby zvraty nebyly násilné a pořád držely logickou základnu.
Za klady románu jde jednoznačně označit výborné promísení atmosférických scén plných vidin, kouzel a tajemných okamžiků (např. Marcinovo setkání s jezery plnými kusů mrtvých těl) se syrovou nepříjemností bolestivých a krvavých okamžiků (anální znásilnění muže hořící svíčkou je jedna z nejnepříjemnějších scén, kterou jsem v hororech četl).
Velmi příjemná a zajímavá je i práce s lokálními slovanskými božstvy, což po všech těch asijsko-atlantických bubácích prostě potěší. Nejde jen o jakési letmé zmínění či postavení hlavních hrdinů před bubáka se slovanským jménem. Tyhle démonické bytosti mají svou genezi, mytologické i historické ukotvení a románová fikce je s mytologickou a historickou zkušeností prolnuta tak dobře, že jakousi oddělující linii čtenář vůbec nepostřehne.
Pro českého čtenáře se pak příjemnou může jevit česká stopa v románu. Ta se projeví dvěma zmínkami. Nejprve ve v podstatě flashbackové scéně návštěvy manželky hlavního hrdiny v Praze (kdy z toho Praha nevychází moc pozitivně) a pak ve chvále pěné na české pivo (Cichowlas je velký milovník piva).
„Miasteczko“ je dobře promyšleným, zápletkou a jejím rozvíjením dobře zkonstruovaným syrovým hororem, živeným nejlepšími žánrovými ingrediencemi. Atmosféra v něm houstne, zmatení a nepříjemné pocity svírají čím dál více a nezvyklý respektive ne zrovna moc klasický konec je jen pomyslnou třešničkou na dortu.
