Romasanta: Hon na vlkodlaka
Romasanta
Španělsko/Velká Británie, 2004, 95 minut
Režie: Paco Plaza
Scénář: Elena Serra, Alberto Marini
Hrají:
Julian Sands (Manuel Romasanta)
Elsa Pataky (Barbara)
John Sharian (Antonio)
David Gant (Profesor Philips)
Španělský venkov poloviny 19. století sužuje krvavé nebezpečí. Nacházeny jsou desítky znetvořených mrtvých těl, z nichž je odstraňován podkožní tuk. Všude jsou rozmístěny pasti na vlky, za každého zabitého vlka je vypsána odměna, začínají se šířit fámy o vlkodlacích. Ke své milé a její dceři se po dlouhé době vrací obchodní cestující Manuel Romasanta. Nevnáší však svým návratem klid a radost, neboť na Romasantu hledí sestra jeho milé Barbara. Romasanta nakonec svou milou a její dceru odváží do města, náhle se však bez nich vrací a prožívá s Barbarou románek. Jejich idylku ovšem naruší tajemný lovec Antonio a Barbařino zjištění, že s Romasantou není něco v pořádku. Když zjistí, že je Romasanta původcem všeho okolního násilí a že zcela jistě zabil její sestru a neteř, přidává se k policejnímu komisaři a vydává se po Romasantově stopě…
„Romasanta: Hon na vlkodlaka“ je jeden z mála filmů natočených na základě skutečných událostí, který pouze s malými úpravami může vyprávět příběh skoro přesně tak, jak se stal. Dokážu si představit, že až na samozřejmou a velice lákavou vlkodlačí zápletku, to mohlo proběhnout přesně takhle nějak. Charismatický muž cestující po zemi, který - stejně jako námořník v každém přístavu - má v každém městě a vesnici nějakou přítelkyni, z jakéhosi důvodu vraždí lidi bez ohledu na věk a pohlaví a zbavuje je tělesného tuku. To, že se vydává za vlkodlaka, je otázkou buď psychické vady nebo snahy alespoň částečně ze sebe smýt tu nejtěžší vinu zástěrkou nevědomosti (přesně jak zazní ve filmovém soudním procesu z úst profesora Phillipse). A v konečném důsledku to vlastně ani není důležité. I když na tom zápletka filmu samozřejmě částečně staví, neboť je to vždy vděčné téma.
Ono je to vlastně i zajímavé téma. V půli 19. století, kdy se různé pověry a víra v nadpřirozené věci dostávaly do ostrého a přímého střetu s nastupující vědou a věděcky materialistickým pohledem na svět, mohlo mít pro člověka, nota bene chyceného a takřka usvědčeného sériového vraha, jistou váhu a jakousi alespoň slaboučkou vidinu záchrany, prohlásit, že je vlkodlak. Manuel Blanco Romasanta se k vraždám přiznal, prohlásil však, že se svým společníkem Antoniem (jehož existence se nikdy neprokázala) zabíjel jako vlkodlak. Což mu zřejmě zachránilo život, respektive zachránilo jej to (jak ve skutečnosti, tak i v tomto filmovém zpracování), za notné podpory a pomoci profesora Phillipse (který ve filmu přesvědčí soud, ve skutečnosti zaslal dopis královně Isabelle II., v němž tvrdil, že Romasanta trpí lycantropií, a ta na jeho základě změnila rozsudek smrti na doživotí), před trestem smrti.
Tolik k realitě a filmové fikci. Teď již k samotnému filmu.
Velmi mile na mne působil fakt, že je to první „vlkodlačí“ film, v němž nejde o přeměnu člověka ve vlka, ale vlka v člověka. Nedílnou součástí zápletky je totiž fakt, že onou bestií není člověk proměňující se ve vlka, ale právě naopak, je jí vlk, který se proměňuje v člověka. Během filmu na to odkazuje několik událostí a scén, včetně té nejzásadnější (pro jakýkoliv vlkodlačí film), tedy scény proměny – právě vlka v člověka – která hlavně po technické a obecně vizuální stránce patří k tomu nejpovedenějšímu, co jsem zatím viděl. Je velmi nápaditá, originální a poměrně jednoduchá, žádné komplikované triky. Ostatně i samotný titulní hrdina v závěru filmu říká: „Někteří tvrdí, že jsem byl člověk, který se občas měnil ve vlka. Já si myslím, že jsem byl spíše vlk, který se občas proměňoval v člověka.“ Tento fakt příběhu a zápletce poskytuje poměrně zajímavý nádech, který se naneštěstí utápí v žánrovém kolotoči.
Děj totiž na první pohled zcela plynule a ledabyle (přesto to místy dost zadrhne a jednotlivé přechody občas bijí do očí) přeskakuje z výpravně povedeného historického dramatu do stále ještě dobré historické krimi, z průměrné romance do soudně-lékařského dramatu, a to všechno je lehce zahaleno průhledným hororově vlkodlačím závojem. Scénáristé příběh prostě patlají dohromady hlava nehlava, od každého to má trochu, ale nikdy nic podstatného a přínosného. Pokaždé, když už se daný žánr začíná zabíhat a divák si na něj začne zvykat, vyprávění zase přeskočí na jiný žánrový level a všechno to dobré z předešlého je zase pryč a všechno sžívání začíná nanovo. Samy o sobě jednotlivé žánrové sekvence nejsou špatné (i když té romantiky je tam možná přece jen trochu příliš), ale poskládány v jeden nesoudržný celek docela kazí (a je třeba zdůraznit, že jde o nejpodstatnější a nejvýraznější negativum celého filmu) zážitek a ubírají filmu na kvalitách. Místy nabírá na nudnosti, často mu člověk není schopen propadnout natolik, aby dokázal udržet pozornost s odvíjeným dějem, který se navíc občas trochu chronologicky zamotá a divák má problém se v časových rovinách vyznat.
To je velká škoda, protože film obsahuje spoustu zajímavých a originálních věcí. Julian Sands v titulní roli je sice trošku slabší, než by jeho fanoušek očekával, přesto však své roli dokáže vtisknout ty správné výrazy a pohledy, aby si dokázal udržet status kultovního béčkového hororového herce. Elsa Pataky, která má s horory již nejednu zkušenost, je prostě bez debat. Dalo by se říct, že přesně a zcela splňuje to, kvůli čemu byla obsazena (ať už to pro vás bude cokoliv – vzhled, nahé scény, zajímavý charakter postavy, příjemné a uvěřitelné herectví). Film má velice povedenou kameru a příjemně působí i historické ukotvení a pozadí děje. Za výbornou považuji každou scénu, v níž se objeví malý ptáček (jsou tu asi dvě). K přímému zabití před kamerou ve filmu snad nedojde nikdy, vynahrazují to však povedené masky mrtvol a dost mrazivé scény s oslepenou dívkou či již zmíněná proměna vlka v člověka.
V konečném důsledku je „Romasanta: Hon na vlkodlaka“ velmi rozporuplný a rozpačitý film. Rozhodně nečekejte klasický vlkodlačí horor, budete zklamáni. Pokud vás baví historická krimi dramata s příjemnými hereckými tvářemi, mohli byste být spokojeni.
Na závěr jen zbývá dodat, že ve skutečnosti Romasanta v očekávání plné milosti z neznámých příčin zemřel ve vězení. Ve filmu se tuto neznámou příčinu pokusili vyjevit po svém.
