S. T. Joshi: H. P. Lovecraft. Biografia
H. P. Lovecraft: A Life
Nakladatelství Zysk i S-ka, 2010, 1178 stran
Že je S. T. Joshi milovníkem, znalcem a badatelem života a díla Howarda Phillipse Lovecrafta se můžeme dopátrat i díky několika českým překladům jeho dlouholeté a usilovné práce, a to ať už jde o různé lovecraftovské antologie (série „Černá křídla Cthulhu“) nebo sborníky prací, jež HPL revidoval nebo se na jejich tvorbě spolupodílel („Hemživý chaos a jiné příběhy“, „Smyčka Medúzy a další příběhy“). Joshiho nejstěžejnější dílo v této oblasti však v českém překladu dosud chybí. Pravda, trochu se není co divit – je to opravdu rozsáhlá práce, už jen představa to překládat podlamuje nohy a k tomu ve vzduchu stále visící hlavní otázka: má HPL u nás tolik fanoušků a fanynek, aby se vydání podobné práce vyplatilo? Těžká otázka a zřejmě asi ještě těžší odpověď. Ale nechme spekulací a domněnek a věnujme se knize.
Ta obsahuje opravdu doslova hromadu zajímavých informací. Joshi se snažil a pokusil Lovecraftův život shrnout a obsáhnout ze všech možných úhlů, pohledů a směrů. Nechybí samozřejmě pohled na jeho původ, krátké nahlédnutí do života a osudů jeho předků, jejichž postupné sblížení dalo vzniknout dnes až ikonickému a kultovnímu jménu Howard Phillips Lovecraft.
Joshi postupně, ve snaze o co největší chronologičnost, probírá Lovecraftovo vydávání vlastních časopisů, zájem o astrologii, práci a postavení ve svazu (respektive svazech) amatérských novinářů, kritické časopisecké přestřelky (byl zarputilý a nejednou si nebral servítky), básnickou tvorbu, filosofické názory, osobní vztahy, včetně těch intimních, jeho názory, postoje i jejich změny, reflexe. Taky, samozřejmě, jeho životní podmínky. Joshi vzal pohled na HPL opravdu z gruntu, snaží se nevynechat nic, na co během svého bádání narazil, i proto jeho biografie narostla na bezmála 1200 stran a čtenář nejednou narazí na pasáže a části, které ho zrovna nemusí zajímat nebo se v nich ztratí (místopisné údaje kde se kdy HPL zdržoval, kam chodil a kterými ulicemi procházel, kdo komu napsal jaký dopis nebo jeho peripetie se sháněním, výběrem a nákupem oblečení – jen ty zaberou cca 4-5 stran, ale vlastně i tohle patří do skládačky jeho komplikované a zajímavé povahy).
Několik řádků, hned na začátku knihy, je např. věnováno vzniku později proslaveného jména Abdul Alhazred… Kniha odhaluje prameny a zdroje Lovecraftovy lásky k (až archaické a britské) angličtině a britskému impériu obecně. Mnohé snad překvapí to, jak velkým a zapáleným byl cestovatelem (byť v převážné míře jen po USA). Je také naznačeno, že možná (!) bájná a mnohým stále tajemná Sonia (která nakonec z knihy vychází vcelku sympaticky) nebyla první a jedinou ženou Lovecraftova života. Byť jeho pohled na intimní stránku vztahů a lidského života kniha jen utvrdí a podpoří. O Lovecraftovi se často říká, že byl samotářský, kniha odhalí, že to tak úplně pravda nebyla.
V průběhu knihy se Joshi hned několikrát vrací k, kromě jeho povídkové tvorby, zřejmě nejzmiňovanějšímu Lovecraftovu projevu, tedy rasismu. Je třeba říci, že se nebojí (Joshi) osobních vyznání, což není nic, co by bylo třeba autorově práci vyčítat, ale ani objektivních závěrů. Jestli už nic, Joshiho kniha (i v několika přímých citacích) odhalí naprostou neomluvitelnost Lovecraftova rasismu. Jeho přímočarost (obzvláště v mladém věku), zarputilost a minimálně slovní radikálnost se nedá omluvit dobou ani tehdejšími „zvyky“. Lovecraft prostě byl rasistou v tom nejpřímějším a nejvýraznějším smyslu slova. Traduje se, že HPL postupem času část svých názorů a postojů revidoval a měnil, ale zrovna jeho rasismus k těmto věcem podle všeho nepatřil. Pokud se vám dosud zdálo, že tento svůj pohled Lovecraft nevtěloval do svého díla, po přečtení Joshiho biografie uvidíte, že tomu bylo naopak. Jak se s tím popereme z dnešního hlediska a subjektivních p/ohledů je ovšem na každém z nás zvlášť.
Jak už to občas/většinou (nehodící se škrtněte) u podobných pronikavých a hloubkových biografií bývá, ukazují jeden základní fakt – skoro nikdo, žádná lidská bytost či osobnost není pouze černobílá, ale je souborem různých vjemů, projevů a charakterových vlastností. Nejinak je tomu i s Lovecraftem, který opravdu byl zajímavou (ať už v pozitivním či negativním vnímání či pohledu) osobností. Dělal věci a projevoval názory, za něž ho můžete mít rádi i ho mít neradi, kterými vás potěší nebo irituje, které s ním budete sdílet ale i stát na opačném konci spektra. Jeho zarputilý rasismus a (minimálně v jisté životní etapě) hodně otevřený odpor k určitým sociálním vrstvám mi nemusí být (a taky není) dvakrát (vlastně ani jednou) sympatický, jeho přístup a práce k amatérskému psaní, nejednou nezištná podpora ostatním autorům a spisovatelkám či antiantropocentrický pohled na člověka a jeho postavení ve vesmíru a ateismus mi naopak sympatické jsou. Nemluvě o jeho povídkové tvorbě.
Samozřejmě se kniha věnuje i tomu, co čtenáře bude zajímat asi nejvíce, tedy genezím, zdrojovým pramenům a analýzám jeho nejznámější tvorby – povídkám, jimiž se proslavil po celém světě. V tomto ohledu je kniha opravdu studnicí informací zajímavých, nečekaných i překvapivých. Joshi nahlíží hluboko pod pokličku Lovecraftovy tvorby. Nevyhýbá se ani osobnímu hodnocení Lovecraftova díla (až zábavné mi přišlo, jak se v názorech na určitá díla HPL nejednou rozcházíme). Nechybí ovšem ani analýzy, historická odhalení, původ i determinace a filosofické pozadí kultu Cthulhu. A to jak ve vnímání samotného HPL tak i v (nejednou zavádějících – Derleth) interpretacích jak Lovecraftových současníků tak i současných badatelů.
Á propos August Derleth. Až mě překvapilo, kolik kniha vypovídá o něm samotném a jak negativní stín (s největší pravděpodobností oprávněně) na něj vrhá. Ohledně Lovecraftova díla a hlavně jeho života po autorově smrti měl Derleth opravdu zvláštní pozici, kterou si sám zarputile budoval, ale kolo času jí pak (naštěstí) podrazilo nohy. Je až překvapující, jak jeden člověk může pozměnit pohled na dílo jiného člověka. K Joshiho cti je třeba přiznat, že i k tomuto se staví, coby autor biografie, objektivně – ač nepochybně odhaluje a komentuje Derlethova negativa, přiznává mu i pozitivní zásluhy.
Ke kladům konkrétního vydání jistě patří rozsáhlé překladatelské poznámky informující o současném stavu zmiňovaných informací (během psaní knihy ještě něco nevyšlo, do vydání polského překladu už to ale vyšlo), odlišností ohledně názvů ale také o rozsáhlosti polských překladů na dané (tedy HPL) téma, kterou můžeme našim severním sousedům jen a jen závidět. V tomto ohledu odvedl překladatel Mateusz Kopacz opravdu pěknou práci.
Měl-li bych se věnovat negativům knihy, tak kromě absence českého překladu mě vlastně napadá jen, že v poslední kapitole, věnující se tomu, co bylo po Lovecraftově smrti, co se dělo s jeho dílem, Joshi jen letmo zmíní filmové „adaptace“ ze 60. let a tím končí. Nezmínění osmdesátkových lovecraftovských filmů dvojice Gordon/Yuzna mi přijde poměrně tristní, a to i opomenu-li subjektivní fakt, že patřím ke generaci, která se s HPL seznámila právě díky těmto filmům během videoboomu přelomu 80./90. let. Až pouze v doslovu Joshi zmíní Gordonova Dagona.
Jedno je ovšem ohledně této knihy velice pravděpodobné. Ať už jste četli Lovecrafta kolikrát chtěli, po přečtení Joshiho biografie bude to další čtení Lovecraftových příběhů jiné. Možná ne lepší, ale prostě jiné. Asi se nedá říci, že by samotný Lovecraftův život byl zajímavější než jeho dílo, rozhodně však není nudný a je příběhem sám o sobě. Tíha i rozměry oněch bezmála 1200 stran za to rozhodně stojí.
