Shadow Man
Vydalo studio Acclaim v roce 1999
Pojďme se na to podívat: atraktivní téma voodoo, zajímavý příběh a sympatická hlavní postava, nějaká ta bitva za zachování světa, na jehož zkáze pracují maniakální sérioví vrazi (sice dávno mrtví, ale o to víc oddaní svému záměru), svižné dialogy, rozsáhlé mapy a pekelně strašidelné prostředí Deadside, tedy světa mrtvých.
Protože ve stejném roce vyšla i hororová legenda System Shock 2, nabízí se vzájemné srovnání. Obě hry mají stejně hranaté a neumělé postavy (s čímž se v té době moc dělat nedalo), ale "Shadow Man" zaostává v návrhu prostředí a především v ovládání. Objeví se tu sice lokace, které mají monumentální stavby a přes neohrabaný vizuál ohromí, ale také dlouhé koridory, které tvoří jen vysoké stěny a občas nějaká nerovnost na podlaze (zatímco ve druhé jmenované designéři přes stejně omezující grafické možnosti zaplnili prostředí mnoha detaily, které mu navzdory kostrbatým tvarům dodaly trochu víc života). Rovnat se ale obě můžou ve vynikajícím soundtracku (těch kvílících duší v Deadside!).
Diametrální, až zarážející je rozdíl mezi jejich systémy ovládání. Shadow Man se při normálním pohybu nesmyslně nemůže podívat nahoru, ani dolů. To jde při změně módu pohledu na první osobu, ale světě div se, v tomto stavu se zase nemůže hýbat. Při míření na nepřítele se aktivuje jakýsi virtuální zámek, který drží, dokud je bestie živá, a který zase omezí pohyb do jakéhosi kruhu. Úkrok nebo překážka zacílení přeruší a navíc se může stát, že systém automaticky zaměří úplně jiného nepřítele, než jste chtěli.
Hra nabízí relativně velkou variabilitu v tom, jak postupovat. Vychází z principu, že Shadow Man opakovaně navštěvuje stejná místa a otevírá zákoutí, na která se dříve nedostal, především proto, že mu v té době chyběla nějaká schopnost. Takže stále přeskakuje mezi jednotlivými úrovněmi, jejichž bránami může projít jenom když má nasbíraný určitý počet duší. Libovolně pak může pendlovat mezi světem živých a světem mrtvých, k čemuž mu slouží obzvlášť rozkošný magický předmět - plyšový medvídek.
Sami autoři znali postavu Shadow Mana (neboli v civilu Michaela LeRoie) z komiksů zřejmě natolik dobře, že se moc neobtěžovali s vysvětlováním historie hlavních protagonistů. To je sice škoda, ale mnohem víc nefér vůči hráči je, že ho nechávají úplně na holičkách ohledně mechanismů hry. Žádný tutorial, který by vysvětlil alespoň to, jaké schopnosti hlavní postava má, nebo k čemu sbírá konkrétní předměty. Nikdo tu nechce být vedený za ručičku (jak se stalo obvyklé u současných her, u jejichž konzumentů se už dopředu předpokládá extra nízká hladina IQ a že jsou extrémně pohodlní). S ohledem na logiku příběhu jednoduše nesedí, že hrdina ví, o co jde, ale člověk, který za něj hraje, vůbec ne.
Zbývá ještě jedno úskalí. Úrovněmi sice postupujete vzhůru, ale když si později odskočíte zpátky (a takových "odskoků" na to samé místo můžou být klidně desítky), pokaždé narazíte na plnou sílu nepřátel, i když jste předtím patro totálně vybílili. Jejich variabilita je příliš malá na to, aby se jejich likvidace neproměnila v nudu (obzvlášť, když jsou opravdu tupí a nepředstavují žádnou větší výzvu). Jako slabá náplast působí těžké souboje s bossy, které vyžadují koncentraci a trpělivost.
"Shadow Man" je dlouhý a komplikovaný, plný pastí a překážek. Tradiční adventurní/akční mód ještě oživují arkádové prvky, které působí velmi koherentně se zbytkem hry a používají se na rozumných místech. Pokud máte spoustu času a jste připravení na frustrace z nekonečného opakování toho samého, docela dobře vám tyto nepříjemnosti vynahradí neokoukaný děj a pěkně temná atmosféra. A nenechte se mýlit, přestože "Shadow Man" nedostal závratné bodové hodnocení, u hráčů získává tradičně mnohem víc přízně než u rýpavých recenzentů.
Minimální systémové požadavky:
Windows XP / Vista / 7 / 8
Procesor 1 GHz
Paměť 256 MB RAM
3D grafická karta kompatibilní s DirectX 9.0c
