Slaughter
USA, 2009, 96 minut
Režie: Stewart Hopewell
Scénář: Stewart Hopewell
Hrají:
Lucy Holt (Lola)
Amy Shiels (Faith)
David Sterne (Jorgen)
Antonia Bernath (Cathy)
Film se sice jmenuje „Slaughter“ (jatka, anebo také zabíjení, krveprolití, atd.) je sice hezký název, ale dokážu si představit desítku jiných filmů, kterým by takové pojmenování sedělo spíš než právě tomuhle. Ono je tu zabíjení, to ne že ne, jsou tu dokonce i jatka – pár maníků si tu užívá s prasaty (teď to nemyslím nijak zoofilně, i když kdo ví) – ale aby se to všechno jmenovalo „Slaughter“... Kdyby se film jmenoval „Stodola“, asi bych byl spokojenější.
Pokud by se „Slaughter“ vydal cestou lesbického vzplanutí, skoro bych si i myslel, že to může dopadnout dobře – myslím z hlediska kvality. Základní východisko je poměrně dobré. Dívka měla vztah, který očividně stál za – s prominutím – hovno. Chlápek – který se k ní hodí asi jako zápasník wrestlingu k manažerce významné společnosti – jí mlátil, patrně dost brutálně, a tak chce od něj odejít, co nejdál to jde. Prostě se pokusit znovu začít žít, zkusit, jestli to ještě jde, jestli jsou kolem nějací normální lidé.
Zní to docela dobře, poslední dobou jsem vysazený na psychologické věci a z tohohle mohlo být dobré psychologické drama, a to i ve chvíli, kdy se v baru seznámí s neznámou ženou. Setkání náhodné a doslova osudové. A film se nám začíná rozjíždět v kolejích, které vypadají jako zmiňovaný lesbický příběh. A nic bych proti němu vlastně neměl. Zkoušená žena se zamiluje do druhé, ostřílené, která dává přednost mužům a navíc má sama minulost, která zrovna nestojí za vyprávění na dětských party.
Pomalu se dopracováváme k tomu, o co tady vlastně má jít. Faith se vrací na venkov za Lolou a zjišťuje, že kolem žijí docela divní lidé. Hlavně ti na jatkách. Jenže všechno je trochu jinak, než se na první pohled zdá. Příběh se nám začíná zamotávat, zas ne tolik, abychom to nechápali. Lola není tou, kterou se zdá a na konci se mění v obyčejnou šílenou ženskou, která se rozhodne, že všechno, co má dvě nohy a dvě ruce, zabije. A proč ne, že jo? Jestli film měl do té doby nějaký smysl, tak v tuhle chvíli ho naprosto ztrácí. Mohlo to být drama o tom, jak jedna žena nedokáže ve svém života najít smysl, anebo ztratí svojí novou lásku, ale nakonec z toho udělali něco tak nesmyslného, že jsem se až divil, jak se mi ten úvod mohl líbit.
Na farmu se nám z nějakého, skoro záhadného důvodu dostávají lidé, o kterých se do té doby jen mluvilo. A důvod proč se tam objeví? Je poměrně jednoduchý. Musí tam všichni umřít. A tak se zbavíme Faithina bývalého přítele, aniž by se mezi ním a Faith cokoli vyřešilo. Spravedlnosti bylo učiněno za dost. A je to. Ale umírají další a další, až zbyde jen jeden člověk. Jsem na vážkách, jestli mám spoilerovat a prozradit, která žena přežije, anebo si to nechat pro sebe. Jelikož vás nechci připravit o překvapení, tak vám nic neprozradím. Ale ne že by tu nějaká geniální pointa skutečně byla.
Škoda, film mohl dopadnout mnohem lépe, kdyby byl natočen jinak než „horor“, který navíc vůbec není děsivý. 30% je tak akorát, kolik si „Slaughter“ zaslouží, protože aby se jednalo o skutečná jatka, muselo by být gore mnohem zajímavější, než jak bylo podáno. Některé další filmy z tohoto ročníku After Dark HorrorFestu dopadly po stránce gore mnohem lépe, a to ani na gore nebyly přímo zaměřené – např. The Butterfly Effect 3: Revelations.
Hodnocení: 30%
