Svatopluk Doseděl: Zlo přichází třikrát
Vydalo Wolf Publishing, 2006, 164 stran
Svatopluk Doseděl by se dal považovat za jediného současného pravidelně publikujícího českého autora. Má za sebou povídky v několika časopisech a antologiích, tři (respektive čtyři) povídkové sbírky a jeden román.
„Zlo přichází třikrát“ obsahuje tři povídky propojené místem konání děje. Všechny se odehrávají v jihočeském Jarošově nebo jeho blízkém okolí a při jejich psaní Doseděl vycházel z místních pověr, pověstí a legend.
První povídka nazvaná Kalvárie vypráví o jednom starém domě s hodně pohnutou a krvavou historií. Do něj se nastěhuje spisovatel s manželkou, který by rád o této historii zjistil něco více a napsal o tom knihu. V domě kdysi žila žena, jež zabila svých sedm manželů, pár dalších lidí a říkalo se o ní, že je čarodějnice. Spisovatel se jedné noci rozhodne vyzkoušet prostřednictvím své ženy jako média vyvolat ducha jednoho z těch, kdož v tomto domě zemřeli násilnou smrtí. Při druhém pokusu však vyvolá nepravého ducha a rozpoutá své vlastní osobní peklo.
Ve druhé povídce „Batalión“ se mladý Denny v hospodě seznámí s krásnou, leč opilou Sabrinou, místní podivínkou, z níž si každý dělá srandu. Poté, co se za ní z hospody vydá, zachrání jí život, když ji vytáhne z řeky, do které v opilosti spadla z mostu. Jenže se ukáže, že Sabrina nespadla. Sabrina nedá Dennymu spát, nehodlá ji jen tak pustit k vodě a tak se mezi nimi vytvoří přátelství a ona mu vypoví svůj příběh – po nocích ji sužuje duch mrtvého francouzského vojáka Gastona le Blanca, který před necelými třemi stoletími padl se svým bataliónem v bitvě nedaleko Jarošova. Duch Sabrinu sexuálně obtěžuje a ta zjistila, že se mu ubrání jenom tím, že se opije do němoty. Sabrina se rozhodne vyzkoušet znechutit se Gastonu tím, že se vyspí s Dennym, tím však jen rozpoutají jeho vztek.
O ději třetí povídky vypovídá již její název „Lykantropie“. Viktor je nevyléčitelně nemocný a doktoři mu dávají jen tak, slovy klasika, rok, maximálně dva. I proto Viktor na vše rezignoval a začal nasávat, což se dvakrát nelíbí jeho kamarádce Alici. V okolí začnou docela drastickým způsobem umírat (nejen) malé děti. Cosi, co podle stylu útoku vypadá jako obrovské zvíře, jim utrhne a odnese hlavu. Viktor je stále více přesvědčen, že to dělá vlkodlak a že tím vlkodlakem je on, že se tím tak buď brání jeho tělo nemoci, anebo to má na svědomí právě ta nemoc. Nakonec Viktor pravdu zjistí…
Obrovskou výhodou a plusem všech tří povídek je, že je Doseděl zasadil do zdejšího prostředí, do prostředí které zná dobře on sám (v Jarošově žije již přes dvě dekády). I z tohoto důvodu se povídky hrozně dobře čtou, protože vám připadá, jako by se odehrávaly někde kousek od vás, vedle ve vesnici, kterou občas projíždíte. Doseděl nás touto zajímavou exkurzí provede po Jarošovských lesích, polích, historických památkách, místních hospodách a neobyčejných výletních místech. České názvy míst způsobují, že si dokážete skoro živě představit popisovaná místa. Kniha je doplněna i fotografiemi některých míst, o nichž se v povídkách pojednává. Fotil sám Svatopluk Doseděl.
Trochu mě pobavily jména v prvních dvou povídkách, projevující Dosedělovu zřejmě ne zcela vyřešenou snahu opustit ve svých povídkách americký kontinent a jeho obyvatele, nebo spíše používat klasická česká jména. Nejsou zase až tak moc echt česká a jak říkám, při jejich přečtení jsem se nevyhnul úsměvu.
Při čtení prvních dvou povídek jsem byl nadmíru spokojený, jsou psány Dosedělovým skvělým vybroušeným stylem, mají švih a spád, jsou drsné, napínavé, atmosférické a strašidelné. Dobré nápady a zápletky ještě lépe zpracované.
Těšil jsem se, jak můj oblíbený český spisovatel dostane plných 100%, protože Kalvárie i „Batalión“ si je zcela určitě zaslouží. Jenže…
Jenže, že k tomu asi nedojde, signalizoval již název třetí povídky. A došlo na nejhorší. Sice slušně napsaná, třetí povídka je přesně taková, jakou jsem vzhledem k jejímu názvu očekával. Vlkodlačí nuda, která ničím nezaujme a nepřekvapí (ale ano, nakonec mě překvapila – genezí vlkodlaka, jenže jsem potom nevěděl, jestli se mám smát, nebo schovat hlavu do dlaní). Průhledný příběh s očekávatelným dějem, který odhadnete vždycky tak odstavec napřed, a to z četby nakonec udělá jen pouhou rutinu, abyste tu knihu dočetli celou. Milovníky a milovnice vlkodlaků to ale možná zaujme více než mě, troufám si říci, že dostanou přesně to, co budou očekávat. Mě už ale tohle vážně nebaví.
Kniha mi udělala velikou radost. Čte se jedním dechem, není nějak moc rozsáhlá, ale i přesto přesně splňuje svůj účel. Pobaví, zpříjemní dlouhou chvíli a při jejím čtení vám bude tu a tam přebíhat mráz po zádech. Hlavně a především je skvělou ukázkou, že horor v českém prostředí funguje. České reálie mu nijak neubírají na atmosféře, uvěřitelnosti a realističnosti. Český horor budu mít vždycky spojený se jménem Svatopluk Doseděl.
