The Collection
USA, 2012, 82 minut
Režie: Marcus Dunstan
Scénář: Patrick Melton a Marcus Dunstan
Hrají:
Josh Stewart (Arkin)
Emma Fitzpatrick (Elena)
Christopher McDonald (Pan Peters)
Lee Tergesen (Lucello)
Nebudu tvrdit, že mě snímek The Collector naprosto ohromil, ale je pravdou, že jsem se rozhodně sžil s tím, jaké gore je zde používáno a jak jsou triky zvládnuty. Po téhle stránce se jednalo o naprosto skvělý snímek, ale člověk si říkal, co by mohlo pokračování přinést, protože ono by to chtělo, aby se tomu dal i nějaký ten příběh, jenž by se mohl rozvíjet. První film nám totiž představil vlastně jen vraha, který si v domě udělá krvavé pasti a pak do nich nahání nic netušící rodinku. Pomineme fakt, že nastražení těch pastí by mu trvalo nejspíš několik týdnů, čehož by si rodinka pravděpodobně všimla, hlavně když tam měla zrovna nějaké pracanty.
První film skončil otevřeně a bylo jasné, že pokud bude úspěšný, alespoň v rámci možností, bude na něj možné navázat. To se tedy nakonec stalo a tvůrci – ti samí co v případě prvního filmu – se rozhodli zachovat základní premisu, což v podstatě znamená, že se nadále bude jednat o snímek, kde je opravdu hodně moc krve, spousta usekaných končetin a možná i nějaké ty vnitřnosti, i když těch spíše pomálu. Ona ta krev se přece jen dělá snáz než srdce, ledviny a tak.
Film má poměrně dobré entrée, když nás seznamuje s novými postavami na mejdanu, který se trochu bladeovsky zvrtne. Ani ne tak proto, že by ze stropu crčela krev, která by měla nakrmit místní osazenstvo, ale proto, že se ze stropu spustí něco jako kombajn, který tančící osoby pořádně pokosí. Jak říkám, vstup docela dobrý, ale pak jde v konečném důsledku jen o to, že se postavy opět snaží dokázat, že v jednotě je síla, kdy ale v tomto případě jednota znamená jeden člověk, tedy vrah.
„The Collection“ je opět snímek, který sází na nějaké ty pasti, které má maskovaný vrah připravené k tomu, aby si se svými oběťmi trochu pohrál. Tentokrát jich je malinko víc, aby to měli trochu jednodušší a nemuselo jich ke konci přežít tolik. Jenže to nakonec vede i k tomu, že příběh je vlastně jedna velká nuda, která se vyžívá jen v tom, jak jsou oběti zneškodňovány. Nic víc, nic míň. Jenže podruhé by to mělo být nápaditější než poprvé. To se neděje.
V případě snímku The Collector se mi líbila myšlenka, že se jedná o film, kde nejde o nic jiného než o tu krev, o ty efekty. U snímku „The Collection“ už jsem čekal přece jenom trochu víc, nějaký ten příběh, který se bude rozvíjet. Závěr nechává opět otevřená vrátka a já jsem zvědavý, jestli se do nich tvůrci ještě pustí. Předpokládám, že nikoli, ale ono je možné všechno.
Hodnocení: 45 %
