The Haunting of Molly Hartley
USA, 2008, 82 minut
Režie: Mickey Liddel
Scénář: John Travis, Rebecca Sonnenshine
Hrají:
Haley Bennett (Molly Hartley)
Jake Weber (Robert Hartley)
Chace Crawford (Joseph Young)
Shanna Collins (Alexis White)
Shannon Woodward (Leah)
V sedmadevadesátém roce na blíže neurčeném místě jistý otec zabije svou dceru, protože ji, dle jeho slov, nemůže nechat dožít jejích blížících se osmnáctin. V současnosti na jiném místě začínáme sledovat osudy sedmnáctileté dívky Molly Hartley, která se právě přistěhovala se svým otcem, vyrovnává se z tragického šoku, kdy jí chtěla zabít její vlastní matka, a nastupuje na novou školu. Molly začíná trpět divnými stavy úzkosti, paniky, je přesvědčená, že vídá svou matku (zavřenou v psychiatrické léčebně) a slýchá jakési hlasy. Ve škole to probírá se školní psycholožkou, ta ji ale, stejně jako Mollyin otec, přesvědčuje, že je všechno v pořádku.
Jinak Molly prožívá klasický středoškolský život – začne jí nadbíhat místní hezounek, což se samozřejmě nelíbí jeho ex, seznamuje se se silně věřící outsiderkou Alexis a jejím pravým opakem, rebelantskou Leah. Když už to vypadá, že ty tísnivé záchvaty, vidiny a tajemné hlasy způsobuje jakýsi nádor, uprchne Mollyina matka z léčebny, opětovně se jí pokusí zabít a před Molly se vyjeví dávné tajemství jejích rodičů spojené s jejím vlastním životem....
„The Haunting of Molly Hartley“ je zvláštní případ duchařsko-démonického hororu bez duchů a démonů. Po zhlédnutí několika moderních amerických hororů (např. „Wisher“, „Boogeyman 3“ nebo remaku „One Missed Call“) jsem si sám pro sebe začal používat subžánrovou škatulku tzv. „sterilního hororu“ pro současnou mládež. Tedy hororu, který lze např. v televizi zařadit v kteroukoliv denní hodinu, kterékoliv věkové hranici. Zařadil bych do něj i tento film.
Úvodní scéna sice trochu navnadí a vyloženě mě namlsala představou, že se bude jednat o můj oblíbený hororový subžánr. Jenže když došlo na hlavní děj, po většinu času se přede mnou odvíjela jen klasická a nesčetněkrát (hlavně v romantických komediích pro náctileté) přežvýkaná kostra o mladé dívce, která nastoupí do nové školy, okamžitě začne rozvíjet vztah s tím nejlepším (a hodně bohatým) klukem, a řeší klasické problémy nováčka ve škole – komplikované zapadnutí do kolektivu, klasické seznámení se nejprve s odstrkovanou outsiderkou (zde navíc postiženou silnou vírou v Ježíše Krista), posléze seznámení se s trochu problémovou fuckerkou a samozřejmě vyřešení vzrůstajícího nového vztahu a z toho vzniklých problémů (přítelova ex si to nechce nechat líbit). No, a na to je naroubováno hororové téma spočívající ve faktu, že se tuto hrdinku, zde Molly Hartley, pokusila zabít její silně věřící matka. A my odhalujeme proč.
„The Haunting of Molly Hartley“ mohl být minimálně průměrný film, kdyby jeho tvůrci alespoň trochu využili potenciál, který jim skýtala zápletka, jež sama o sobě není špatná. Jenže oni ho vůbec nevyužili. Připadá mi, že o zápletce, či jejím vyústění, vůbec nepřemýšleli. Prostě jen vzali již blbě napsaný scénář, a co nejrychleji ho natočili. I když to občas vypadá, že jim došlo, že točí horor – někdy na diváka vyjukne jakási atmosféra, která však rychle zase zaleze, a co se hororové stránky filmu týče, obsahuje jednu dobrou scénu, Mollyin souboj s matkou, která uprchne z léčebny a pokusí se dokončit své dílo – celý film převažuje ona klasická, zcela nehororová zápletka Mollyiných všedních osobních problémů. I v ní se najde jedna dobrá scéna, když se Molly vypořádá s expřítelkyní svého kluka a docela pěkně jí to nandá. No, a pak tu je samotný závěr, který by mohl být dobrý a mohl by tak i vyznít, jen kdyby nebyl tak blbě natočený.
Film obsahuje minimum drsnějších scén (tak dvě tři), jinak je to sterilní suchařina, které však nelze upřít, že ve mně dokázala vybudovat zájem dokoukat to až do konce a zjistit, jak to všechno dopadne. Čekal jsem zbytečně, závěr mě moc nenadchl. Přitom stačilo málo, aby alespoň trochu napravil reputaci celého filmu.
Pokud vás nebaví romantické a osobní problémy americké náctileté studentky v novém prostředí, film vás bude více než půlku nudit. V závěru trošku pohrozí nějaká ta atmosféra, film trošku zdrsní (zmiňovaný souboj) a objeví se i trošku krve. Ale je to opravdu málo. Vybafnou na vás dokonce asi tři lekačky, dvě z nich však vůbec nijak nesouvisí s příběhem a spíše mě rozesmály.
Nelze říct, že by herecké výkony byly špatné, to ani nebyly, herci a herečky prostě jen odehráli to, co jim předložil scénář. Vina tedy není v hercích (např. Halley Bennet a Shannon Woodward hrály docela dobře, problém je v tom, že jim scénář nedovolil předvést více), ale v dost suše napsaném scénáři. Postavy se projevují naprosto sterilními základními charaktery – vnímavý otec hledající cestu k dceři s traumatem, milé hodné děvče bojující s traumatem a náhlou změnou prostředí, milý a citlivý playboy, vstřícná odstrčená samotářka, či energická a jiskrná rebelka – obecně jsou však nezajímavé a nelze si k nim vytvořit vztah. Vzhledem k tomu, že se na scénáři podílela žena, čekal bych trochu ženský pohled na danou problematiku náctileté studentky. Není tam, což je možná škoda.
Celkově vzato, film by si nějaké to hodnocení snad i zasloužil, na mě však neustále působil jako nevyužitý potenciál, sterilní práce a nuda a vyvolal ve mně jen a pouze jedno velké zklamání. V konečném důsledku je to film na odstřel a já se rozhodl být nemilosrdný. Nejděsivější na celém filmu je totiž představa, že bych ho absolvoval v kině.
