The Sentinel
USA, 1977, 92 minutách
Režie: Michael Winner
Scénář: Michael Winner
Hrají:
Cristina Raines (Alison Parker)
Chris Sarandon (Michael Lerman)
Ava Gardner (Miss Logan)
Burgess Meredith (Charles Chazen)
Modelka Alison se rozhodne, navzdory nesouhlasu svého přítele, najít si vlastní byt. Narazí na jeden velmi hezký a sympatický ve starém domě. Pravda, v horním patře bydlí starý slepý mnich, který pořád kouká z okna a brzy se ukáže, že sousedi jsou velmi svérázní, vtíravým staříkem počínaje, lesbami bez servítek konče. Alison navíc začnou sužovat podivné noční můry, v nichž jí děsí nejen její nedávno zemřelý otec, ale i sousedi. Když začne znenadání omdlévat, jde do tuhého. Korunu všemu nasadí prohlášení její domácí, že kromě slepého mnicha žádné sousedy nemá. Ukáže se, že její nastěhování do domu nemusí být vůbec náhoda…
Na sedmesátkových hororech je krásné, že se nesnaží nějak uchvacovat a lákat náznaky a pomrkáváním. Prostě odvypráví příběh, ukáží všechno, co je potřeba v době, kdy je to potřeba, nepomrkávají a nefabulují a je jen na vás, jestli to vezmete nebo ne. Průvodním jevem tohoto jsou dvě věci. Tyto horrory jsou jaksi přirozené, syrové a v jisté míře strohé. V hodně případech pak operují s neskutečně hustou atmosférou.
"The Sentinel" začíná takřka až nevinně. A to i včetně italského rozjezdu. Mladá hezká modelka hledá byt, sledujeme ji při práci, ve vztahu s přítelem a pronikáme do jejího trochu nezvyklého vztahu s otcem, který zrovna umřel. Pak si najde byt, nastěhuje se a poznáme pár jejích sousedů. A pořád není jasné, o co vlastně ve filmu půjde, přitom ale ten film baví a nejednou překvapí i zaujme (všemi zmiňovaná masturbační scéna mladičké Beverly D'Angelo – je opravdu zvláštní). Již jste dávno chyceni, příběhem, houstnoucí atmosférou a několika plně funkčními strašidelnými scénami (asi třikrát během filmu se ve mně až hnulo dítě).
Atmosféra houstne příjemným tempem, mrazení už ani neodchází, pointa se začíná rozplétat a je výborná. Režisér filmu si se spojením jejího temného rozplétání a maskami velice pohrál. Nebál se v závěru dokonce použít skutečně znetvořené lidi a krok je to velmi pozitivní. Protože funkční. "The Sentinel" je opravu strašidelný, zvláštní, zajímavý a mrazivý. Starý dobrý případ, kdy to děsivé odhalujete společně s hlavní hrdinkou. Nevíte, co ji čeká a nečekáte jen, až to na ní dopadne, jak je dneska často zvykem. To je jeho největší plus. Na začátku, stejně jako hlavní hrdinka, vůbec nevíte, co se bude dít a kam vás příběh dostane. A až vás tam zavede, chytne vás pevně za ramena a nepustí. Donutí vás koukat se na to až do konce. Výborného konce.
Dalším z kladů snímku je bezpochyby herecké obsazení. Pomineme jen okrajové obsazení mladičkého Jeffa Goldbluma ve více než vedlejší roli fotografa a stejně tak „nezajímavou“ roli neméně mladého Christophera Walkena. Mám na mysli hlavně hlavní roli Cristiny Raines a parádní sousedské osazenstvo.
"The Sentinel" patří ke skvělým démonickým snímkům své doby, byť ta démoničnost není tak přímočará. Srovnávání a zmiňování ve spojitosti s "The Omen" nebo "Rosemary's Baby" funguje opravdu jen ve smyslu atmosféry sedmdesátých let, lehce démonické zápletky a hlavně v podobně husté atmosféře ryzího tajemna a děsu.
Honza Vojtíšek
