The Year's Best Horror povídky: I
The Year's Best Horror Stories: XIX
Editor: Karl Edward Wagner
Překlad: Martin Janda
České vydání: Classic, 1994
Počet stran: 334
V českém překladu úvodní antologie čtyřdílné série (opět pouze v českém překladu) údajně nejlepších hororových povídek roku. Zajímavostí je, že toto české vydání v originále vyšlo až po následujícím českém vydání, tedy „The Year's Best Horror povídky: II.“ (ty původně vyšly jako „The Year's Best Horror Stories: XVII“, zatímco tato kniha až jako XIX). Toto prohození je pro mě trošku nepochopitelné, obzvláště proto, že dostala-li by se mi do rukou nejprve tato (česky vydaná) první část, po dalších bych se snad ani nesháněl. Měřili-li bychom totiž kvalitu hororových povídek roku 1990 podle této antologie, nebyl tento rok zrovna moc kvalitní a plodný. Blíže skutečnosti však bude spíše fakt, že editor Karl Edward Wagner nemá moc dobrý vkus. Neboť takřka polovina povídek má s hororem pramálo společného. Vezměme to ale popořadě.
Andrew J. Wilson: Démoni rychlosti
Ten začátek vypadá na slušnou povídku, ale závěr se zvrhne v naprosto neoriginální nudnou dětinskou strašidelnou říkačku.
Conrad Hill: Truchlení
Velmi zajímavý námět slibující mnohé neočekávané závěry. V okamžiku, k němuž naštěstí pro povídku samotnou nedojde příliš brzo, kdy je jasné, jak povídka skončí, všechno napjaté očekávání splaskne jak propíchnutá pneumatika. Originální nápad však nelze upřít.
J. L. Comeauová: Pták ohnivák
Tomuhle by zřejmě velmi slušela komiksová podoba. V literární podobě to dost ztrácí body kolísavým tempem, neschopností vybudovat atmosféru, strohostí a velmi slabým závěrem.
Nina Kiriki Hoffmanová: Odsouzeni k životu
Velmi zajímavý námět, který však není nikterak rozvinut a zůstává tak pouze jen u jakési prvotní myšlenky podpořené zřejmě osobním postojem k danému tématu.
Richard McMahan: Trofeje
Podobný typ povídek o setkání se zdánlivě normálními lidmi mám docela rád. Z počátku nevíte, co očekávat, a pak, čím blíže se dočítáte k závěru, tím více vás mrazí.
Sean Brodick: Vládce přízraků
Začínám si myslet, že společným jmenovatelem většiny povídek této antologie je, že postrádají (zajímavý, ostrý, respektive vůbec nějaký jiný než prázdný) konec. Zajímavě rozjetý příběh o tajemném telefonátu, prostě najednou, zčistajasna skončí a strhne s sebou celou povídku do sraček.
Steve Vernon: Podvraťák
Tohle jsem vůbec nepochopil.
Kim Newman: Muž, který sbíral Barkera
Konečně povídka, která má všechno. Nehororové čtenářstvo asi nepotěší tak jako hororové fanatiky, ale tohle je pocta nejen hororovému autorovi, ale i žánru jako takovému. Ve výborné antologii bych asi dal pár procent méně, ale v této nepřehlédnutelně ční kvalitativně do nedozírné výše jako zářivý a blýskavý klenot. Až je mi líto, že to pozvedne procentní hodnocení knihy jako celku.
D. F. Lewis: Hra na schovávanou
Velmi krátké, velmi strohé, velmi jednoduché, velmi nerozvinuté, velmi nezáživné, podtrženo sečteno = velmi zbytečné.
C. S. Fuqua: Půlnoční procházka
Hororových povídek o posledních okamžicích lidského života a poslední cestě po mostě přes řeku života a smrti je nespočet. Jejich velikým plusem a pozitivem je, že zpravidla dokáží zabrnkat na ta správná nervová a emoční centra čtenářů a čtenářek, takže to nikdy není úplný provar, ale málokdy je to něco kulervoucího.
Joey Froelich: Poustevník
Opět, naprosto jsem nepochopil, proč to bylo napsáno, co tím chtělo/mělo být řečeno a hlavně – proč je to v hororové antologii údajně sdružující ty nejlepší horory roku.
Roger Johnson: Voják
Povídková literární esence toho, čemu se říká anglická vánoční duchařská povídka. Možná trochu předvídatelné s všední pointou, ale dobře promyšlené, dobře napsané, dobře se to čte a zanechává to velice dobrý dojem.
Mike Newland: Kniha reklam na obálce, díl I.
A tohle je, sakra, co? Humorně-reklamní vsuvka? Naprosto nehodnotitelné.
Robert Hood: Vy jste nemocný, pane Antwhistle
Takřka dokonalá ukázka toho, čím má hororová povídka být. V podstatě nic zázračného, nic zapeklitě démonického, naopak, naprosto realistické výjevy z jednoho baru. Docela si dokážu představit, že do něj chodím a ta hrdinka, co to vypráví, jsem já. Jen hledím a komentuji to, co se v baru děje. Ale taky si dokážu představit, jak by mi z pana Antwhistla naskakovala husí kůže.
David Drake: Hlas Elfích píšťal severosvěta
Opět a u této antologie ne poprvé – co tohle tady, do prdele, dělá? Nesmyslná fantasy slátanina bez hlavy, paty, příběhu a zápletky. V hororové antologii? V antologii údajně nejlepších hororů roku? V každém jiném případě, bych to mohl omluvit, že jsem prostě proti fantasy zaujatý, protože ničí hororový žánr a nemám ji moc rád, ale tohle je hrozné jako povídka samo o sobě. A to i přesto, že to údajně má být parodie. Asi mám o parodii (a že je mám hodně rád) jiné představy a představují si pod tímto pojmem úplně něco jiného.
Charles Ardai: Bar u Charlieho
Asi bych celou antologii přejmenoval na „Nejhorší hororové povídky roku“ nebo „Nejméně hororové povídky roku“, protože tenhle příběh o jednom barovém přepadení není snad nějak špatně napsaný, má hlavu i patu, ale hororového na něm není nic. Protože pokud někdo za horor považuje povídku o přepadení baru, je tento žánr hodně v prdeli.
Kim Antieauová: Velké očekávání
No sláva. Na pouhých pěti stránkách hororová povídka s nápadem, humorem, příjemným mrazením a nekomplikovanou, přesto silnou zápletkou – o dívce, co má prostě hlad a bojí se, že se na ní nedostane.
James B. Hemesath: Custer za volantem
Ne moc originální příběh o tom, když věci nejdou, tak, jak si představujete a že se slušností zase až tak daleko dojít nemusíte, ale dokáže to alespoň ve vás vyvolat jakési pocity k hlavním postavám. Karen vám svou nechutnou politickou korektností (ačkoliv na ní není v jádru nic špatného) bude dost nepříjemná.
Patrick McLeod: Krize identity
„Krize identity“ mi na mysl přinesla dvě jiné povídky, které nejsou o tom samém, ale svou strukturou a námětem se dost podobají. Jaksi vnitřně hodně mrazivá povídka o hroucení světa tak, jak si myslíte, že stojí, ale ono se začne ukazovat, že tomu tak není a že ani vy samotní nejste tím, kým se zdáte být nebo kým si myslíte, že jste. Tísnivý příběh, který vás nakonec přece jenom vyděsí a vystraší.
Nicholas Royle: Negativ
„Negativ“ je na tom trochu podobně jako „Krize identity“. Strach často přichází v okamžiku, kdy okolí přestává být takové, jaké ho máme v paměti, a věci se začnou měnit. Stačí, když se začnou měnit barvy, které vidíme, a určitě to neskončí dobře.
David Nial: Svíčka v záři slunce
Tohle je trochu šílenost. Asi hodně prozradím, ale podobný upírský příběh jste zcela jistě ještě nečetli. Forma trochu poráží obsah, místy je to trošku nudnější, ale nakonec to všechno zapadá do sebe a tvoří jeden souvislý celek.
Ramsey Campbell: Nejhorší mlha za celý rok
Víte, jaký pocit mě při čtení této antologie přepadal nejčastěji? Že jsem úplně blbej. Anebo takřka půlka povídek v ní opravdu nemá žádný kloudný a zajímavý smysl. Ramsey Campbell již svým jménem slibuje očekávání dobrého hororu, nakonec je jeho povídka jen shlukem slov a vět, které k něčemu vedou, ale když jsem se k tomu dobral, jen jsem zívl a otočil na další stránku.
Wayne Allen Sallee: Strachy jako přibitý
Příběh by se mohla řadit k tzv. „malířským“ hororům, jejichž děj se točí kolem kreslení nebo malování (a jedna z nejlepších v tomto subžánru „Oranžová muka, modré šílenství“ Davida Morella, se objevila ve třetím díle této antologie). I zde jde o malbu, ovšem není to ona, z níž nakonec zamrazí, jsou to věty: „Přiložil masivní hřeb k Jessovu čelu. Zvedl kladivo.“
Ed Gorman: Různé druhy smrti
Trošku filosofující pojednání o setkání s nezvyklou osobností, která za kratičký okamžik, během nějž dýcháte stejný vzduch, zasáhne do vašeho života a snad ho i ovlivní.
Philip Nutman: Plný plyn
Závěrečná a zřejmě nejdelší povídka antologie patří opět k těm, které jsou v ní z pro mě nepochopitelných důvodů. Příběh to není špatný, to nemůžu říci, čte se dobře, má dobré úseky, vcelku dobré postavy, jen trochu prostou zápletku a podivný konec. Ale důležité (a její největší chybou) je to, že to prostě vůbec není hororová povídka.
Matně se mi vybavuje, že jsem o některém následujícím česky vydaném dílu antologie napsal, že je zatím tou nejhorší hororovou antologií, co jsem četl. Takže to opravuji – tohle je patrně nejhorší a nejslabší hororová antologie, co jsem kdy četl, hlavně proto, že z poloviny hororová vůbec není. Kniha má výbornou obálku, překlad (na rozdíl od některých dalších dílů) je v pohodě, ale obecně obrovské zklamání. Při vypočítávání průměru došlo přesně k tomu, čeho jsem se obával. Díky tomu minimu dobrých a vynikajících povídek, vyšel průměr nezaslouženě veliký (40,4%), jaký si kniha vůbec nezaslouží, takže ho v rozporu s matematickou zákonitostí, ale zcela ve shodě s vlastním úsudkem o celých 10 % snížím a to budu ještě dost milosrdný.
