The Year's Best Fantasy and Horror – Sixth Annual Collection
Vydavatel: ABR, 1997, 540 stran
S fantasy hororovými antologiemi je to někdy těžké. Milovníky a milovnice fantasy mohou znechucovat povídky hororové, někteří hororoví čtenáři a čtenářky se ke svému oblíbenému žánru musí prokousat povídkami, které jim nic neříkají a nudí je. Třeba jako hned první pohádka „Stříbro nebo zlato“ Emmy Bull o tom, kterak mladičká čarodějnice jménem Luna Srpeček se zachráněným princem ke štěstí a lásce přijde. Nebo obyčejná pohádka bez pointy „Příběh nejstarší princezny“ (A. S. Byatt) či námořní dobrodružství jednoho opičáka s ulítlým koncem „Námořník, který plul za sluncem“ (Gene Wolfe). Ale i díky pečlivému výběru Terry Windling zde jsou fantasy povídky, které dokáží zaujmout. Skvěle nenápadně mrazivý příběh „Dráteník“ Jacka Cadyho je obyčejný, možná ani ne nijak fantaskní nebo přímočaře strašidelný, ale napsaný tak dobře, že z něj mrazí. Dobrý, spíše stylem, jakým je napsán než samotným obsahem, je také „Homunkulus“ Reginalda McKnighta. Zvláštním hororem ve fantasy hávu je „Tajemství vraždy“ Neila Gaimana. Kdesi zcela mimo žánrový rámec se jeví „Druhé přepadení pekařství“ Haruki Murakamiho. Vůbec ne špatně napsaný lehce surrealistický příběh mladého manželství, ale do knihy jakoby tak nějak nezapadal.
Mnohem lépe na tom jsou povídky balancující na hranici obou žánrů. Povídky, které mohou být stejně fantasy jako horory, které jsou mrazivé ve své fantastičnosti, nadpřirozeně snové ve své surovosti. Patří mezi ně „Queequeg“ Craiga Curtise, fantaskně lehce hororová podniková groteska o úskalích svérázných nadřízených, i romanticky mrazivá městská legenda v literární podobě Charlese de Linta „Paní kostí“. Čistá nadpozemská fantazie o parku vedle chemické továrny s důraznou příměsí mrazení je „Hora origami“ Nancy Farmer. Skvělá tajemná a mystická povídka, jak jen příběh spojený s Japonskem může být. Krásný příklad povídky, u které je úplně jedno, zda je fantasy nebo hororem je „Vzpomínka na obchod s jízdními koly“ Garryho Killwortha. Může být úplně stejně mysteriózním fantasy jako mrazivě tajemným hororem. To důležité, čím vás zasáhne, je totiž, jak je napsaná. A tahle je napsaná natolik výborně, že ji to řadí k nejlepším povídkám ročenky. Podobně jsou na tom i „Netopýři“ Diane de Avalle-Arce z jednoho starého mexického kostela, které ohrožuje snaha místních, udělat z něj turistů hodnou památku. Asi těžko lze určit mez, kdy Clive Barker překročil hranici z hororu do fantasy, v jeho případě temné fantasy. Jeho „Hermiona a měsíc“ je čistý mezistupeň, stejně temně fantastický příběh o posmrtných problémech jako dojemně hororový rodinný příběh o lásce a pochopení. Nádherně pronikavé a pohlcující.
No a pak už nám zbývají „jen“ ty horory. Zabírají velmi příjemnou část antologie a kvalitativně se pohybují od potěšujícího průměru až k nádherným, strhujícím a mrazivým kouskům. Pojednejme o nich přesně v tomto řazení.
Prvním klasickým hororem antologie je nepříjemný příběh jednoho svatebního fotografa, „Glory“ Nicholase Royla. Horory spojené s focením zpravidla poskytují sympatickou formu mrazení. Glory v tomto ohledu, navzdory své lehké nadprůměrnosti, nezklame. Fotografování se věnuje i Ed Gorman v příběhu „Zrůdné desky“. V ryze realistickém hororu bez stopy nadpřirozena nejde o nic příjemného. Hlavní hrdina je totiž placen za to, aby fotil znetvořené děti. M. R. Scofidi se vám příběhem „Zahrávat si…“ možná trefí do vkusu. Asi to totiž možná znáte sami. Večírek lidí, kteří se vzájemně vůbec nemusí, jen se tváří, že jsou v pohodě, hrozně happy. A pak je napadne ta největší blbost na světě. A dobře jim tak. Příjemnou klasikou je i chmurně smutný příběh jednoho mladíka z ústavu „Pařeniště“ Stephena Gallaghera. V antologii nechybí ani Graham Masterton se svým typicky táhle mrazivým příběhem o vztahu vnuka s dědečkem a jejich společném pohledu na okolní svět nazvaném „Neexistující šelma“. Dětsky mrazivé, závěr realisticky surový.
Na kvalitativním žebříčku poskočíme nechutnou a velmi nepříjemnou podobou mateřské lásky a tepla rodinného krbu, kterou ve své povídce „Věčně hladový“ zpracovává a nastiňuje Steve Rasnic Tem. Brrr. Skvělým začátkem na záchodě s panenkou začínají „Lidské pozůstatky“ Edwarda Bryanta. I poté pak tato mrazivá a napínavá povídka funguje jako rybářský háček, který se vám zasekne za ret a nepustí. Zvláštní psychologický příběh o jednom setkání lidí, kteří se nikdy předtím neviděli, ale přesto je spojuje společný zážitek. Hororový žánr může operovat všemožnými démony a monstry, ale ten největší strach vám naženou stejně vaši spoluobčané. Lidé. Jako v sousedském příběhu D. R. McBrida „Puja“ o setkání se šílencem.
Na pomyslnou špici nejlepších hororů se pak po vašich rozdrásaných zádech a zdeprimovaných myslích vyšplhají čtyři povídky. Jednu z nich pro všechny, kdož mají fobii ze zubařů, napsal Christopher Fowler. Z jeho „Nedočkavého“ vás budou nepříjemně brnět zuby ještě týden. Zubaři jsou totiž psychopati. Obzvláště, když jste nedočkaví. „Martyrium“ je dvojí pohled Joyce Carol Oates na podstatu existence bytí. Hnusným, zvráceným a nechutným pohledem. V tom nejpozitivnějším smyslu nejzvrácenější povídka antologie. „Hrobaři“ Joe Haldemana jsou již sami o sobě, prostředím vietnamské války a zápletkou o skupince hrobařů, kteří se starají o mrtvoly mrazivým příběhem, kterému status hororové lahůdky dodávají poslední dvě věty. Tohle je vždycky zajímavé. V úvodním medailonku obě editorky píší něco ve stylu, že Robert Silverberg píše horory v tradičním smyslu jen sporadicky, ale ve většině jeho tvorby najdeme hororové prvky. Příběh „Přichází a odchází“ o objevujícím se a mizejícím domu, kterého si všimne abstinující narkoman, je však syrová atmosférická hororová jízda non plus ultra, která se s přehledem řadí na nejčelnější příčku nejlepší povídky v knize.
Jak již bylo zmíněno, ročenkové výběry, navíc ještě balancující na hranici dvou dostatečně samostatných žánrů, skrývají nejedno úskalí. Dobrý editor, v tomto případě hned dvě editorky, ale dokáže tato úskalí překonat a zanechat ve vás po dočtení příjemný pocit. A chuť sáhnout po další podobné knize. Česky této knize vyšly ještě další dvě sestřičky. Neméně pestré, neméně uspokojující.
