Umučit a zabít (2008)

20%
Sériový vrah Dennis L. Rader již takřka třicet let rád svazuje, mučí a zabíjí lidi. Je škoda, že o tomhle ten film moc není.

B. T. K

Umučit a zabít

USA, 2008, 90 minut

 

Režie: Michael Feifer

Scénář: Michael Feifer

Hrají:

Kane Hodder (Dennis Rader)

Amy Lyndon (Susan Rader)

Dru Ashcroft (Sharon Rader)

Oddessa Rae (Heather)

John Burke (detektiv Lutz)

 

Dennis L. Rader je vzorným občanem. Pracuje v místní bezpečnostní službě – dohlíží na pořádek a dodržování vyhlášky a zákonů města Vichita. Je vzorný manžel a v rámci možností milující otec. Ve zdejší křesťanské komunitě získal důležitou funkci. Jenže jeho život má i temnou stránku. Coby manžel je až moc konzervativní a tradicionalistický (vyčítá např. své ženě, že mu nedala syna, ale „pouze“ dvě dcery), jako strážník je neústupně pedantský a i člověkem je tak trochu pokřiveným – rád totiž mučí a zabíjí lidi.

Plakát k filmu.

„Umučit a zabít“ je další z řady filmů honosících se přívlastkem „inspirováno skutečnými událostmi“. Spojené státy jsou líhní sériových vrahů a různých vyšinutých jedinců, takže v tomhle případě jde o tvrzení pravdivé. Dvaasedmdesátiletý Dennis L. Rader odsouzený za své zločiny k několikanásobnému doživotnímu trestu dosud přežívá ve vězení. Nakolik filmový příběh odpovídá skutečným událostem, je však otázkou.

Po technické stránce se nedá říct, že by to byl vyloženě špatný film. Na svůj video formát to Feifer natočil docela obstojně. Tu a tam dobře nasnímané obrazy, dvě drsnější scény, které svou levnost maskují dostatečnou záplavou krve (právě na onen video/TV formát filmu mi na první pohled překvapivě připadly až moc krvavé).

Kane Hodder se neztratí.

Problémem však je samotný obsah. Feifer se zřejmě rozhodl místo samotným zločinným aktům Dennise Radera věnovat se spíše jeho vnitřní studii coby sériového vraha. Jeho povaze, vnitřním bojům a pnutí, které jej nutí dělat to, co dělá. A v tom je kámen úrazu. Kdyby udělal pravý opak a nechal na denní světlo proniknout ne příčinu, ale následek, kdyby více dostál lákavému názvu svého filmu a věnoval se tomu, co mohlo z Radera učinit „zajímavého“ sériového vraha z té dlouhé řady jemu podobných, mohl film dopadnout mnohem lépe.

Takto se tato studie dalšího z mnoha sériových vrahů stává nejenom všedním, kýčovitým, sterilním, neoriginálním a ve své klišovitosti až nezajímavým příběhem jednoho týpka, který se snaží dostát svým představám o běžném životě a pravidlech, na nichž by měl fungovat, stůj co stůj, ale stává se i příběhem dost špatným, v jisté míře nepochopitelným a v konečném důsledku až směšným.

Horor musí být sexy.

Dennis Rader je prostě jen další na první pohled ctihodný občan, který vraždí. Všichni ho mají rádi (jak se nakonec ukáže, tak ne všichni), všichni ho ctí a poslouchají (opět, jak se ukáže, tak všichni ne) a nikdo by do něj neřekl, že je schopen toho, z čeho je nakonec obviněn. Možná to tak u většiny jemu podobných psychopatů ve skutečnosti je, proč pak ale o tom točit další a další filmy? Stačí se přece podívat na ty o stěžejních a mnohem (ať už právem či neprávem) známějších sériových vrazích a ne naprosto stejně (ne-li hůře) točit další. Navíc, tohle že má být obávaný sériový vrah, třicet let vraždící lidi, jakýmsi vnitřním pudem nucený je mučit a zabíjet? Nechme teď stranou to, že z tohohle ve filmu skoro nic neuvidíme (většinu lidí zastřelí, pár jich uškrtí). Překvapující je hlavně to, že ho při jeho patlalství policie dosud nechytla. Ano, Rader je neuvěřitelný patlal – střílí pistolí bez tlumiče v obydlené čtvrti (navíc ve čtvrti, v níž sám bydlí), mrtvoly zakopává do země zásadně jen tak 10 cm hluboko, aby šly po prvním dešti ihned objevit (to sice ve filmu vůbec není, ale já se jen divím, proč, vždyť ty jeho oběti museli objevit strašně rychle?). Tohle se může stát opravdu asi jen v Americe. To je přece země neomezených možností (ale omezených lidí, jak zřejmě nechtěně ukazuje i tento film). Pokud Rader může alespoň trochu zaujmout, pak je to, čistě jako filmová postava (nebudeme-li brát v úvahu jeho hereckého představitele, což může, stejně jako u mě, způsobit, že vás tato postava bude zajímat třeba jen čistě z hlediska zjištění, kolik v ní je z Jasona Voorheese – a ke svému pobavení jsem zjistil, že minimálně v chůzi a běhu tam toho je  dost) hlavně v jeho civilním životě. Rader coby dohlížitel na městskou vyhlášku, hubující sousedce za to, že v rozporu s touto vyhláškou parkuje autem na chodníku – co na tom, že to je chodník před jejím vlastním domem, vyhláška je vyhláška – nebo měřící výšku vašeho trávníku, zda odpovídá rozměru ustanoveném ve vyhlášce, je zajímavý. Dojde-li však na jeho temnou stránku sériového vraha, veškerá zajímavost vyprchá a můžete se přistihnout, že zíváte.

Nezáviděníhodná situace.

Korunu tomu všemu nasazuje nepochopitelný závěr filmu, který vše, co jste do té doby viděli, staví jaksi na hlavu. A vlastně ani ne na hlavu, protože když něco postavíte na hlavu, přeci jen to často stojí, sice jinak, než byste čekali nebo jste zvyklí, ale stojí. Tohle je asi jako byste se někoho pokoušeli postavit na ucho, pravou bradavku nebo tři (jedno jestli zlaté) vlasy (jedno jestli Děda Vševěda). Respektive z něj vyplývá několik různých možností – to, co jste viděli, se vůbec nestalo, všechno to byly jen Raderovy představy, kterými ukájí své temné touhy natolik, že je ve skutečnosti nemusí uskutečňovat a tudíž to není žádný sériový vrah, anebo jedna z dalších možností – Rader je prostě blázen, jakýsi středový bod mezi autistou a schizofrenikem, žijící ve vysněném světě jen a pouze uvnitř své hlavy.

„Umučit a zabít“ je film, který se dá v pohodě zhlédnout, ten nelogický či lépe řečeno nepochopitelný obsah zaměstná natolik, že možná nebudete mít důvod se nudit. Kane Hodder v hlavní roli je docela dobrý (i bez Jasonovy hokejové masky), jeho obsazení docela odpovídá Raderovu charakteru i podobě. Film však postrádá cokoliv, pro co by jste si řekli: „Chci to ještě někdy vidět“.

Hororové filmy (mučení, vrazi)


Přidat komentář