Velmi uvěřitelné příběhy: Siláci
Česká a Slovenská federativní republika, 1991, 12 minut
Scénář: Igor Chaun
Režie: Igor Chaun
Hrají:
Jan Hřebejk (chlapec)
Miroslava Součková (dívka)
Miloš Vávra (silák)
Vítězslav Jandák (silák)
Čistě subjektivně musím říci, že právě díky tomuto dílu, jeho síle a údernosti, společně ještě s jedním pozdějším dílem, jsem si tento seriál v paměti uchoval celých šestadvacet let. Název jsem si nevybavoval, hledal jsem jej jen podle několika zapamatovaných indícií. Jak se ale ukázalo, jedna z těch indícií byla chybná. Myslel jsem si, že právě v tomhle díle hrál jednu z výrazných rolí Zdeněk Srstka, snad proto jsem ho dlouho nemohl nalézt. Až vloni pomohla čistá náhoda, kdy jsem se o seriálu zmínil před známým a on mi za tři dny sdělil jeho název. A ukázalo se, že onu roli hrál (vždy výborný) Miloš Vávra.
Kratičký příběh nás prostřednictvím mladého páru (snad mileneckého, na manžele to ještě nevypadá) na cyklistickém výletě zavádí do zaplivané vesnické hospody plné zdejších „vylitých vidláků“, abych citoval jednu z postav. Cyklisté se v ní necítí dobře, alespoň tedy on, neboť podala-li Miroslava Součková vůbec nějaký (zajímavý) herecký výkon, byli to právě okamžiky, kdy její postavě ze všech těch umolousaných, propocených a silácké řeči vedoucích výpitků viditelně vlhne klín. Jenže když pak v závěru promluví, veškeré myšlenky o herectví jsou pryč. Asi jí nikdo neřekl, že točí seriál, ne reklamu.
Zajímavý a zábavný je ve své roli pozdější slavný režisér Jan Hřebejk. Jeho cyklista je přesně padnoucí milý, hodný, ale zřejmě nudný ňouma. Přesně ten typ, o kterém holky sní a mluví, ale pak na ně kašlou a raději jsou s nějakým hajzlem, nebo vlhnou při pohledu na ušpiněného vypitého macho týpka se siláckými řečičkami. Hřebejk je ve své roli jasný a přesný. Možná je trochu škoda, že se v ní hrozně (nejen vzhledem, ale i stylem) podobá mladému Menzelovi. Až si člověk řekne, jestli to není záměrná imitace.
O co tedy v příběhu jde? O to, že „kecy nemají cenu“, abych opět citoval jednu z hlavních postav. O tom, že tak dlouho se chodí s hrncem pro vodu, až se krumpáč zaleskne. Dva vesničtí výpitci se tak dlouho pošťuchují, až to vyvrcholí soubojem na páku a ten, co prohraje, s hanbou a naštván odchází na onu místnost. Tu však obývá právě mladý cyklista a silák se okamžitě pokusí chytnou příležitost znovu zachránit svou siláckou čest za pačesy. Jenže, jak se říká: jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá, když už jsme u těch přísloví. Neb zde padnou opravdu přesně.
Krátká, syrová a doslova úderná thriller hororová groteska je jasným a čitelným obrazem typicky českého přístupu k hororu (či hororovému thrilleru, chcete-li). Mezi záplavu napětí a krve prostě někam nacpe (ironický) humor. Tak, aby tam seděl a padl. A ono to, alespoň tady, funguje.
Takže bacha až vezmete své buchty a nabíječe na výlet k nám na venkov. Ono se za to více než čtvrt století zase toho zase moc nezměnilo.
